Dohodu nakonec a zřejmě pod Putinovým nátlakem podepsali i separatističtí vůdci, a radši ji také hned zpochybnili výhrůžkami, že pokud nebude dodržována, už nebudou ani žádná jednání.

Jenže příliš optimismu dohoda nevzbuzuje asi v nikom. Ukrajina chtěla, aby příměří platilo ihned, Putin prosadil začátek o půlnoci ze soboty na neděli, což mělo snadno předvídatelný důvod – boje se rozhořely s ještě větší silou a separatisté se ještě na poslední chvíli snažili urvat co nejvíce území.

Vzbouřenecké rakety dopadly i na Kramatorsk daleko za frontou a zabily desítky civilistů včetně dětí, civilní oběti ale byli i na druhé straně v Doněcku či Luhansku.

Evropský tisk hodnotil výsledky z Minsku většinou jako ruské vítězství, mimochodem o Krymu už samozřejmě nepadlo ani slovo. Hlavně ale je jen malá naděje, že by i současný silou vynucený stav vydržel dlouho.

Ještě před jednáním se totiž svět od ruského prezidenta Putina naplno dozvěděl, co Rusko vlastně chce. A není to málo. Putin oznámil, že Rusko nehodlá přistupovat na světový pořádek, který se vytvořil za poslední čtvrtstoletí, že chce opět získat svou velmocenskou slávu, a sice prý nechce válku, ale také nebude žít v něčem, co Putin nazval „polookupací“.

Od agresora, který dal jasně najevo, že se nehodlá řídit žádnými mezinárodními smlouvami, to zní moc hezky. A Rusové svému prezidentovi naslouchají, nepřátelské nálady proti Západu a především USA jsou nejsilnější za dlouhá léta.

Bohužel, většina Rusů je stále ochotna věřit, že jejich národ je tím nejlepším výhonkem lidstva a to, že si zrovna moc dobře nežijí, není vina jejich vůdců, kteří se mimochodem o sebe v Rusku vždy dokázali postarat, ale že za to mohou vnější nepřátelé závidějící Rusku a Rusům naprosto vše a připravující matičce Rusi jeden zrádný úklad za druhým.

Asi by se to dalo nejlépe ukázat na příkladu šikanovaných dětí – ty jsou pak většinou náchylné k tomu, aby šikanovali ostatní. Rusko a Rusové bohužel dnes chtějí vzbuzovat strach a tleskají svému vůdci Putinovi, že nám ho nahnat dokáže, na nás je, abychom přijali prostý fakt, že ustupování agresora vždy jen povzbuzuje k čím dál větší agresi. Navíc má Rusko v záloze vůči Evropské unii trojského či spíše řeckého koně.

Ve stejný den, kdy Putin hovořil o ruských ambicích, jeho ministr zahraničí Lavrov přednášel na bezpečnostní konferenci v Mnichově. Poté co vysvětlil, že ruská anexe Krymu byla zcela podle mezinárodního práva, zatímco sjednocení Německa, mimochodem tehdejším Sovětským svazem také podpisem odsouhlasené, v souladu s mezinárodním právem nebylo, sklidil posměch a bučení, což se na takovýchto jednáních vskutku často nestává.

Jenže, jak už bylo řečeno, jen dal najevo, co máme čekat, takže mu spíše měli zatleskat. Na mnichovskou konferenci měl jet i ministr zahraničí Zaorálek, ale prý ho bolelo koleno a navíc se zrovna jednalo o nominacích na sjezd jeho ČSSD, tak radši šel do Lidového domu.

Babišovo ANO před svým sjezdem také není zrovna v klidu. Ministryně spravedlnosti Válková dala dost vynucenou demisi, a to poté, co domluvila jakousi kompromisní dohodu se soudci požadujícími náhradu za špatně počítané platy.

Ve sněmovně se poslanci ANO pokusili odvolat z čela školského výboru svého stranického kolegu Zlatušku, udělali to tak špatně, že radši hned dal zpátečku, skandálku ale stejně nezabránili.

Úskalí demokracie dopadla na vůdce Úsvitu Okamuru, poslanci jeho strany se otevřeně vzbouřili a chtějí zakládat novou stranu, možná by se mohla pro změnu jmenovat Soumrak.

To v sídle KSČM se objevila výstavka oslavující Kim Čong-ila, minulého severokorejského komunistického dědičného vůdce, což jistě potěšilo všechny místní stalinisty a maoisty, méně už místopředsedu strany Dolejše, na kterého už to asi bylo příliš.

Severní Korea mezitím zveřejnila 310 letošních politických sloganů. Jenže zatímco severokorejský rod Kimů je ve své zemi označován za božský, v sousední jižní Koreji se ukázalo, že v normální zemi žádný strom neroste do nebe.

Dědička letecké společnosti Korean Air a ještě nedávno vysoká manažerka firmy dostala rok vězení za to, že zpozdila let společnosti kvůli tomu, že dostala špatně naservírované oříšky.

Ať každému dostane se po zásluze, přeje posluchačům Českého rozhlasu Plus, sobě i celému světu Petr Schwarz. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.