Všechno je jinak, říká ve staré židovské anekdotě umírající rabín. A má pravdu. Prý žijeme ve svobodné demokratické společnosti. Prý je tu svoboda slova. Jenže té skutečné demokracii byla ustřižena křídla a skutečné svobodě slova nasazen náhubek. Za jiný názor než ten jediný správný se sice (zatím ještě) nezavírá, ale jste za něj ostrakizováni, vysmíváni a denunciováni.

Přemýšlíte? Jste extrémista!

Už zase platí: Kdo nejde s námi, jde proti nám! Prostě taková politicko-mediální soft-totalita. Jenže i totalita, jež je (zatím stále ještě jenom) soft, prostě JE totalita. Že to jsou příliš silná slova?

Média hlavního proudu nás dennodenně masírují, že extremisté tohle, extremisté támhleto. Rovněž je přesně nadekretováno, kdo je proevropský a kdo protievropský. Zkrátka, když říkáte či pojmenováváte věci, které obyčejné lidi opravdu zajímají, trápí či přímo bolí, nebo věci, kterých se mnozí lidé skutečně obávají, okamžitě dostanete nálepku v lepším případě populisty, v horším extremisty.

Putinovi agenti

Za proevropské se sebeoznačují ty politické síly zleva i zprava, které v posledních letech Evropskou unie přivedly k nebývalému úpadku demokracie i hospodářství. Ostatní, kteří mají jiný názor na míru a způsob evropské integrace či jiný názor na měnovou politiku, jsou automaticky ocejchováni coby nepřátelé Evropy.

Za proevropské se rovněž sebeoznačují ty politické síly, které svojí tragickou imigrační politikou přímo ohrožují budoucnost naší evropské křesťansko-židovské civilizace. Ti, kteří na nebezpečí téhle naivní, nezodpovědné politiky upozorňují, dostávají automaticky nálepku xenofobů či rasistů.

Proevropští jsou prý také ti, kteří provozují nebývale hloupou východní politiku, jejímž výsledkem je rozvrácená Ukrajina, občanská válka, tisíce mrtvých či zraněných a miliony lidí na útěku. A aby toho nebylo málo, nádavkem nám tihle Proevropané ještě nadělili slabomyslné protiruské sankce, které ovšem nejvíc poškozují nás samotné. Kdo to vidí jinak, je hned Putinův agent a rusofil.

Orwell v praxi

Suma sumárum: Politický a mediální mainstream zdegenerovaný povinnou politickou korektností zcela převrátil hodnoty. Válka je mír, lež je pravda, nenávist je láska. A Velký bratr nás nádavkem ještě špicluje na každém kroku. George Orwell by se nestačil divit, kam jsme to dopracovali. Jeho fikce je dnes skutečností.

Takže kdo tady vlastně jsou extremisté? Nazývejme věci pravými jmény. Extremisté nejsou ti, kteří svobodně a otevřeně – byť třeba z nejrůznějších, často i protichůdných ideových pozic – pojmenovávají neduhy naší současnosti.

Mokrý jíl

Skuteční extremisté se dnes nacházejí v unifikovaných řadách samozvaných eurounijních vládců a jejich národních přisluhovačů. Extremistická je Evropská komise (nikým nevolená vláda, jež je víc než vládou), extremistický je Evropský parlament (jenž naopak žádným parlamentem v tom pravém slova smyslu vůbec není). Pravě tihle extremisté a novodobí totalitáři s ústy plnými politické korektnosti ničí evropskou demokracii, kulturu i hospodářství. Právě jejich služební pisálkové a jejich redakční politika ničí skutečnou svobodu slova.

Jenže opravdovou svobodu nelze natrvalo udusit. Svoboda je totiž jako mokrý jíl. Čím víc jej v dlaních tisknete, tím více vám mezi prsty proklouzává. Pročež platí: Všeho do času! Už to ostatně vidíme. Bezpohlavní mainstreamové evropské politické strany ztrácejí voliče a oficiózním médiím lidé nevěří ani pozdravení.

Vyšlo na Protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.