Zkušenost z cestování po třetím světě zúročil v knize Barmské dny, prožil nějaký čas jako bezdomovec, což popsal v knize Na dně v Paříži a v Londýně, kriticky se vyjadřoval vůči církvi (román Farářova dcera), účastnil se také občanské války ve Španělsku (kniha Hold Katalánsku). A samozřejmě nesmíme zapomenout na jeho politickou perzifláž Farma zvířat, kterou napsal hned po válce(1945) a v níž se odrazila zkušenost právě s totalitarismem, na němž stál německý nacismus.

Pro dnešní čtení jsme vybrali jeden z esejů, jež vyšly v souboru s názvem Uvnitř velryby. Tento esej se zabývá rolí jazyka v politické, mediální a vůbec společenské komunikační praxi. Text je cenný svou aktuálností, vytříbeností a smyslem pro věcnost. Možná neuškodí přečíst si jej právě ve vzrušené atmosféře kolem letošních parlamentních voleb. Možná tam najdeme nejednu podobnost, analogii a poučení. Esej se sice jmenuje Politika a anglický jazyk, avšak jeho závěry lze aplikovat na jakýkoli jazyk, v němž se politika provozuje.

POLITIKA A ANGLICKÝ JAZYK

Většina lidí, kteří si s tím vůbec dělají starosti, by přiznala, že anglický jazyk je na tom špatně, ale všeobecně se soudí, že vědomým úsilím s tím nic nezmůžeme. Naše civilizace je v úpadku a náš jazyk - alespoň takhle se argumentuje – musí nevyhnutelně tento všeobecný kolaps sdílet. Z toho plyne, že jakýkoli boj proti zneužívání jazyka je sentimentální archaismus, jako když dáváte přednost svíčkám proti elektrickému osvětlení či drožkám proti letadlům. Tento postoj je veden polovědomou vírou, že jazyk se vyvíjí přirozeně a není to nástroj, který si přizpůsobujeme pro vlastní cíle.

Je jasné, že úpadek jazyka musí mít politické a ekonomické příčiny: není pouze důsledkem špatných vlivů toho či onoho spisovatele. Avšak důsledek se může stát příčinou, posílit původní příčinu a mít stejný důsledek v zesíIené podobě a tak dále donekonečna. Člověk se třeba dá na pití, protože má pocit, že nic nedokázal, a pak tím spíš nic nedokáže, protože pije. Něco dosti podobného se děje s anglickým jazykem. Stává se ošklivým a nepřesným, protože naše myšlenky jsou hloupé, ale nedbalost našeho jazyka usnadňuje, abychom měli hloupé myšlenky. Problém je v tom, že ten proces lze obrátit. Moderní angličtina, Zvláště psaná, se jen hemží zlozvyky, které se šíří nápodobou a jimž se lze vyhnout pouze tehdy, když jsme ochotni dát si trochu té nutné práce. Pokud se člověk těchto zlozvyků zbaví, může myslet jasněji a jasnější myšlení je prvním krokem k politické regeneraci – takže boj proti špatné angličtině není neopodstatněný a není výlučným zájmem profesionálních spisovatelů. K tomu se brzy vrátím a doufám, že do té doby ozřejmím význam toho, co jsem právě řekl. Prozatím předkládám pět vzorků anglického jazyka, kterým se dnes běžně píše.

Těchto pět pasáží nebylo vybráno proto, že jsou zvláště špatné - byl bych mohl citovat některé mnohem horší, kdyby mi o to šlo -, ale protože dokládají různé mentáIní nešvary, kterými nyní trpíme. Jsou trochu podprůměrné, ale jsou to dost reprezentativní vzorky- Označil jsem je čísly, abych se k nim mohl vracet, až to bude nutné.