V anglosaském světě patří mezi nejznámější Millovy texty jeho spis O svobodě, který vyšel v roce 1859 a z kterého vám předkládáme nově přeloženou druhou kapitolu O svobodě myšlení a slova. Kniha vyšla jako první publikace edice Na ramenou obrů v Institutu H21.

Citujme nejprve několik pasáží z úvodu ke knize, jejž sepsal jeden z překladatelů a ředitel Institutu H21 Adam Růžička: „John Stuart Mill v úvodu spisu O svobodě kladně hodnotí postupný přechod od autoritářského způsobu vládnutí k demokracii, která se zodpovídá svým občanům a garantuje jim základní svobody a práva. Zároveň nás ale varuje před záludným nebezpečím na obzoru, a to před tzv. „tyranií většiny“. Tyranie většiny se podle Milla nemusí projevovat pouze skrze moc volených autorit, ale také prostřednictvím společenských norem a tlaků, jež jsou nezávislé na vládnoucí garnituře. Ty mohou vytvářet nápor na jednotlivce tak, aby se navzdory svým skutečným preferencím podvolil vůli „panujícího veřejného mínění“. Společnost, jak Mill poznamenává, pak může být sama sobě tyranem, a to i tehdy, kdy její zákony tyranské nejsou.

Na rozdíl od omezování svobody ze strany státu se ale společenská tyranie špatně definuje a ještě hůře se hledá, kde začíná a končí a kdo je za ni zodpovědný. To však neznamená, že bychom se jí neměli snažit porozumět. Jistá míra dobrovolného podvolení se společenským normám je nezbytná k tomu, abychom se vzájemně dokázali dorozumět a abychom mohli uspokojit přirozenou lidskou potřebu někam patřit a být druhými přijati. Je ovšem třeba si uvědomit, že ona potřeba je vždy v určitém rozporu s potřebou se svobodně a individuálně projevovat. Na jednom extrému hrozí absolutní podvolení se společenským strukturám, kde se jedinec ztratí v konformní šedi, a na tom druhém hrozí osamocení, vykořeněnost a odmítnutí ze strany ostatních lidí. Vybalancovat tyto dvě roviny lidství není jednoduché a existuje nebezpečí, že jeden či druhý pól zajde příliš daleko. Mill na nás proto apeluje, abychom se v diskuzích o svobodě nezabývali pouze útlakem ze strany státu, ale také povahou a mírou moci, kterou může mít společnost nad jednotlivcem.“

Dodejme jediné: slova starého anglického filosofa platí dnes možná víc než v jakékoli jiné době.

O svobodě myšlení a slova (výňatky)

Kdyby celé lidstvo mělo stejný názor a jen jediný člověk by nesouhlasil, neměla by většina sebemenší právo jednotlivce umlčet, stejně jako onen jednotlivec by neměl právo umlčet většinu, i kdyby k tomu měl tu moc. Pokud by byl názor výhradně soukromým majetkem bezcenným pro ostatní, škodilo by jeho potlačování pouze majiteli (rozdíl by byl možná v tom, kdyby se jednalo o více lidí). Názor ale patří všem, proto je jeho potlačování zločinem spáchaným na celém lidstvu i na následujících generacích. Nejvíce však škodí lidem, kteří s daným názorem nesouhlasí. Pokud je názor správný, nedostanou možnost dozvědět se pravdu. Pokud není správný, přichází o ještě cennější hlubší porozumění a živější pojetí tématu, které vzniká během srážky pravdy s bludem. Nikdy si nemůžeme být jisti, že názor, který chceme potlačit, je nesprávný. Ale i kdybychom si byli jeho nesprávností jisti, jeho potlačování by bylo stejně špatné.