(ZDE) V tom článku zaznělo pár úryvků z Háchova rozhlasového projevu předneseného den po příjezdu nacistů, byl to tedy první oficiální výstup, jak mají občané chápat nastalou situaci. Dnešního čtenáře možná překvapí, jak mnoho podobných rysů najde v projevu Háchově a Pavlově. V obou se například vyskytuje nepokryté vyhrožování těm, kdo nebudou svolní přistoupit na nové „pořádky“. Lov na vnitřního nepřítele byl odstartován na nejvyšší možné oficiální úrovni. Proto jsme pro dnešní čtení vyhledali onen Háchův projev celý, aby si každý čtenář mohl udělat vlastní názor na věc. Klást otázku, zda něco podobného si přejeme dnes, je snad zbytečné. Ale přání – nepřání, koho z nejvyšších pater politiky to zajímá? 

Rozhlasový projev Emila Háchy dne 16. bře?zna 1939

Před 20 lety zajásala všecka česká srdce, naplněna jsouc nadějí, že vstupujeme do šťastného údobí našich národních dějin, které nám přináší trvalou vládu našich věcí.

Stál jsem opodál tehdejšího historického dění, ale moji radost z našeho netušeného úspěchu kalila týravá obava, zda jsou dány všechny vnější a vnitřní záruky trvalosti naší tehdejší výhry. Nyní po dvacetiletí vidím ke svému zármutku, že tehdejší mé obavy nebyly bezdůvodné.

Ukázalo se, že to, co jsme pokládali za řešení, jež přetrvá věky, bylo jen nedlouhou episodou našich národních dějin. Chci ponechati budoucnosti, jíž časový odstup umožní spravedlivý soud, aby zkoumala, co, clo jaké míry a komu z nás lze přičítati vinu na tom, co přinesl dnešek. Cítím však, že je naší povinností, abychom to přijímali s mužným klidem, ale také s vědomím vážného úkolu, učiniti vše, abychom to, co nám z našeho, snad příliš bohatého údělu zbylo, dochovali neztenčeně našim příštím generacím.

Pozoruje, co se blíží, odhodlal jsem se za souhlasu vlády v hodině dvanácté vyžádati si slyšení u říšského kancléře Adolfa Hitlera. Byl jsem přijat s vybranými pozornostmi a se všemi poctami, prokazovanými hlavám států. Po delším rozhovoru s říšským kancléřem a po zjištění situace rozhodl jsem se prohlásiti, že odevzdávám osud českého národa a státu s plnou důvěrou do rukou Vůdce německého národa.

Za tento projev důvěry dostalo se mi slibu, že našemu národu bude zabezpečena svébytnost a svéprávný vývoj národního života. Tento svůj slib říšský kancléř splnil dnes vydáním výnosu, datovaného na Hradě pražském o ,,Protektorátu Čech a Moravy“, kterým se zaručuje našemu národu jeho vlastní národní bytí se všemi náležitostmi, potřebnými k uspořádání jeho vlastních věcí a k pěstování vlastního národního života. Oproti zahraničí přijímá Německá říše naše zastoupení a naši ochranu na základě společných zájmů. Vnitřní bezpečnost obstaráme si vlastními orgány.

Hospodářský život náš bude organisován jednotně s hospodářským životem Říše. Již po rozhodnutí mnichovském prohlásili jsme, že jsme si vědomi svého společenství s Německem, jež je určeno naší zeměpisnou polohou i dějinami. V průběhu celého tisíciletí našeho národního života bylo soužití s Němci, ať již v té či oné formě, základním prvkem našeho hospodářského, politického i kulturního vývoje.

Německo stalo se úsilím Adolfa Hitlera jednotným a tím největším národem, který určuje osudy střední Evropy. Naším spojením s ním obnovuje se bývalý říšský svazek.

Byl jsem ujištěn důvěrou říšského kancléře. Jeho důvěru osvědčuje jeho přípověď, poskytnouti mi přispění, kdyby toho poměry našeho národního života vyžadovaly. Stejně jako se nechci prohřešiti na důvěře ústavních činitelů, kteří mne povolali k mému úřadu, nechci se prohřešiti na důvěře Vůdce německého národa. Tato důvěra ukládá mi však za povinnost, abych užil všech prostředků, v případě nutnosti i nej tvrdších, kdyby zájmy našeho národa byly ohrožovány. Mám pevnou naději, že náš národ i v novém státoprávním poměru může dospěti ke klidnému a úspěšnému životu, a že může dosáhnouti velkého rozkvětu.

Nikdy v minulosti neměl náš lid tak vážnou dějinnou povinnost, aby byl naprosto svorný a jednotný. Rozhodl jsem se proto jako odpovědná hlava národa českého, že učiním co nejrychleji rozhodné kroky, které povedou k naprostému sjednocení všech vrstev národa, neboť jediné toto sjednocení zabezpečí jeho blaho a štěstí. Jsa povinen o ně pečovati, jsem odhodlán nestrpeti žádné odstředivé snahy, žádné skupiny a frakce, které, nedbajíce zájmů nejvyšších, měly by touhu nad tyto zájmy povyšovati zájmy stran a osob. V těsném semknutí nás všech a v řádném plnění národních povinností bude nejlepší záruka naší zdárné budoucnosti. Volám Vás proto všechny ke klidu a ke společné poctivé a tvořivé práci.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

Článek obsahuje štítky

literatura , Žantovský , Hácha , Kobza , Jak jsem potkal knihy

autor: PV