V 1:30 ráno byla konference ukončena podpisem Mnichovské dohody. Z průběhu konference je tento německý zápis:

29. září 1938

Ve 12 hod. 45 min. zahájil vůdce poradu a poděkoval přítomným šéfům vlád za to, že přijali jeho pozvání k příjezdu do Mnichova. Dodal, že chce především krátce nastínit českou otázku, jak se jeví v daném okamžiku. Existence Československa v jeho nynější podobě ohrožuje mír v Evropě. Menšiny - německá, maďarská, slovenská, polská a karpatoruská - které byly proti své vůli připojeny k tomuto státu, povstanou proti jeho další existenci. On, vůdce, vystupuje zde pouze jménem německé menšiny.

V zájmu evropského míru musí být tento problém vyřešen v nejkratší lhůtě, a to splněním slibu daného českou vládou o odevzdání (území). Německo se už nemůže dívat na neštěstí a bídu sudetských Němců. Počet zpráv o zničení majetku se množí. Obyvatelstvo je vydáno barbarskému pronásledování. Od té doby, co on, vůdce, naposled mluvil s panem Chamberlainem, rozšířil se počet běženců na 240 000 a jejich příliv nepřestává. Mimoto se musí udělat konec politickému, vojenskému a hospodářskému napětí, které se stává nesnesitelným. Tato napjatá situace vyžaduje vyřešení problému v několika dnech, poněvadž týdny už čekat nelze. Vycházeje vstříc přání hlavy italského státu Mussoliniho vůdce projevil ochotu odložit mobilizaci v Německu o 24 hodiny. Další prodlení by byl zločin.

Pro vyřešení tohoto problému se zde sešli odpovědní evropští státníci a on konstatuje, že nesrovnalosti mezi nimi jsou minimální, poněvadž za prvé všichni se shodují v tom, že území musí být Německu odstoupeno, a za druhé, že Německo si nečiní jiné nároky než na toto území. Přesné určení toho, o které území zejména jde, se nemůže ponechat na rozhodnutí komise. To vyžaduje plebiscit tím spíše že v Československu už dvacet let nebyly svobodné volby. Ve své řeči ve Sportovním paláci prohlásil, že v každém případě 1. října vstoupí (na území Československa - pozn. red.). Na to mu bylo tehdy odpovězeno, že tento čin bude mít násilný charakter. Je tedy nutné učinit, aby akce neměla takový charakter. Je ovšem třeba jednat okamžitě, především proto, že se nelze dále dívat na pronásledování, a také proto, že vzhledem ke kolísání v Praze nemohou být trpěny další průtahy.

Z vojenského hlediska není okupace žádný problém, poněvadž by se postupovalo ve všech směrech do nevelké hloubky. Tak by se mohlo podle přání očistit území během deseti dnů, a on je přesvědčen, že dokonce během 6-7 dní. Vycházeje vstříc veřejnému mínění Anglie a Francie ponechává otevřenou otázku o vstupu německých vojsk do těch okresů, ve kterých bude proveden plebiscit. Ale v tom případě musí Češi na své straně udělat totéž, aby pro obě strany byly vytvořeny stejné podmínky. O formách odevzdání je možno ještě mluvit, ale jednat se musí rychle. Není možné trpět takový stav, kdy v Evropě, jak je tomu nyní, stojí ozbrojené státy jeden proti druhému.

Ministerský předseda Chamberlain nejprve poděkoval vůdci za pozvání na poradu. Poděkoval i ducemu, z jehož iniciativy, rozuměl-li dobře, se koná dnešní porada. Tato porada umožni Evropě si oddechnout, kdežto ještě včera se zdála být katastrofa v bezprostřední blízkosti. Úplně souhlasí s tím, že je třeba jednat rychle, a zvláště vítá vůdcovo prohlášení, že nechce použít násilí, ale přeje si nastolit pořádek. Přistoupí-li k problému v tomto duchu, pak je přesvědčen, že se dosáhne výsledků.

Šéf italské vlády prohlásil, že v zásadě se již všichni domluvili a že jde nyní jen o to, aby se teorie proměnila v praxi. Zvláště důležitá je při tom otázka lhůty. Každé prodleni je zdrojem nebezpečí. On zejména trvá na urychlení jednání, protože urychlení znamená v daném případě spravedlnost. Nejlépe by bylo dohodnout se ještě dnes, protože prodlení, byť jen o 24 hodiny, by vyvolalo nový nepokoj a nové podezření. Pro praktické vyřešení problému dává tyto návrhy (viz přílohu).

Pak francouzský ministerský předseda Daladier poděkoval vůdci za jeho iniciativu. Je rád, že mu byla dána možnost, aby se osobně setkal s vůdcem. Takové setkání bylo plánováno již dříve, ale bohužel okolnosti až dosud bránily jeho uskutečnění; francouzské přísloví však říká: „Lépe pozdě než nikdy.“

Ministerský předseda Daladier vyjádřil potom také ducemu svůj zvláštní obdiv nad jeho zákrokem, který, doufejme, povede k vyřešení nynější otázky. On, stejně jako pan Chamberlain, soudí, že je třeba jednat co nejrychleji. Zvláště vítá návrh duceho, který je proniknut duchem objektivnosti a realismu a který on přijímá jako základ pro diskusi. To ovšem neznamená, že souhlasí se všemi body, poněvadž je třeba mít na zřeteli i otázky hospodářské, aby se nevytvořila půda pro budoucí války. Konečně zůstává nerozřešena otázka o organizaci plebiscitu a rozhraničení příslušného pásma. Připomíná tyto body jen proto, že ještě důkladně neprostudoval právě oznámený návrh. Ale již nyní jej může přijmout za základ pro diskusi.

Také ministerský předseda Chamberlain přivítal návrh duceho a prohlásil, že i on sám přemýšlel o vyřešení problému v duchu tohoto návrhu. Pokud se týče garancí žádaných na Anglii, uvítal by, kdyby zde byl přítomen zástupce české vlády, poněvadž Anglie přirozeně nemůže dát záruku, že území bude k 10. říjnu evakuováno a že nedojde k žádnému poškození, jestli o této věci nedá ujištění česká vláda.

Vůdce odpověděl, že ho vůbec nezajímá ujištění české vlády, protože právě tato vláda nyní ničení provádí. Otázka je hlavně v tom, jak donutit českou vládu, aby přijala tento návrh. V té věci je jednotné mínění, že toto území bude postoupeno Německu. Češi však tvrdí, že nemohou očistit území do té doby, dokud nebudou vybudována nová opevnění a přijata usnesení hospodářského rázu.

Ministerský předseda Daladier odpověděl, že francouzská vláda v žádném případě nestrpí v této věci průtahy ze strany české vlády. Česká vláda dala své slovo a musí je dodržet. Nemůže být ani řeči o tom, aby se odložila evakuace oblasti do té doby, dokud nebudou vybudována nová opevnění. Žádá, aby tento bod byl zcela vyloučen z diskuse, neboť česká vláda dostane za své ústupky garancie. Všeobecně vzato, má stejně jako pan Chamberlain za to, že by byla užitečná přítomnost českého zástupce, s nímž by bylo možno v případě potřeby se poradit. To se mu zdá prospěšné především proto, aby se zamezilo nepořádkům, které mohou lehce vzniknout v tak delikátní věci, jako je odstoupení území. Je třeba udělat všechno, aby se předešlo chaosu.

Vůdce na to odpověděl, že jestli bude česká vláda dotazována na každý detail, pak nelze oček vat rozhodnutí dříve než za 14 dní. Návrh duceho má na zřeteli vytvoření komise, ve které bude i zástupce české vlády. On se zajímá především o záruky mocností, které musí své autority využít k tomu, aby česká vláda přestala s pronásledováním a ničením.

Ministerský předseda Chamberlain na to odpověděl, že rovněž nepovažuje za potřebné dále čekat. Dříve však, nežli dá záruku, musí vědět, je-li s to ji dodržet: proto by uvítal, kdyby byl ve vedlejším pokoji zástupce Prahy, od něhož by bylo možno získat ujištění.

Vůdce odpověděl, že zde nyní takový český zástupce, který by mohl autoritativně mluvit jménem své vlády, není. Jeho zajímá otázka, co se stane, jestli česká vláda nepřijme návrh velmocí. Až dosud bylo zničeno 247 mostů a ještě větší počet domů.

Italský ministerský předseda prohlásil, že rovněž nepovažuje za možné čekat na českého zástupce. Velmoci musí vzít na sebe morální záruku za evakuaci a nedopustit ničení. Musí v Praze říci, že česká vláda musí přijmout tyto požadavky, v opačném případě že ponese následky vojenského rázu. Jde o žádost mocností, které budou mít morální závazek, aby toto území nebylo odevzdáno úplně zpustošené.

Ministerský předseda Chamberlain odpověděl, že by zde měl rád českého zástupce, ale lhůty, které navrhl duce, považuje za velmi rozumné. Je ochoten se pod to podepsat a oznámit české vládě, že je musí přijmout. Nemůže však brát na sebe žádné garancie, pokud neví, je-1i s to je vyplnit. Mimoto musí být vyřešeno ještě několik jednotlivých otázek: jaké plné moci bude mít mezinárodní komise a jaký režim bude vládnout na území, než bude evakuováno. Nepochybuje, že vůdce udrží pořádek a že se postará o to, aby nebyli pronásledováni obyvatelé, kteří jsou proti připojení. Avšak některé body německého memoranda vyvolaly v Anglii nedorozumění. Tak například byla tam kladena otázka, co znamená bod, podle kterého nelze z tohoto území vyhnat dobytek. Znamená to, že rolníci budou vystěhováni a jejich dobytek zůstane?

Vůdce odpověděl, že na území, které má přejit k Německu, budou přirozeně platit německé zákony. Nyní dochází k pravému opaku. Češi dnes odhánějí dobytek, který patří německým rolníkům, a ne naopak. Rozhodující je, bude-li tato otázka posuzována jako problém evropského významu. Jestli jde o evropský problém, potom velmoci musí hodit na misku vah svoji autoritu a vzít na sebe odpovědnost za to, aby odevzdání bylo provedeno náležitou formou. V případě, že česká vláda nebude chtít přijmout tyto návrhy, bude jasné, že největší autorita morálního rázu, která by vůbec měla existovat, a to zejména autorita ztělesněná podpisem zde přítomných čtyř státníků, není dostatečná. V tom případě se bude moci otázka vyřešit jen použitím síly.

Ministerský předseda Chamberlain odpověděl, že nemá námitek proti navrženým lhůtám. Česká otázka je evropská otázka a její vyřešení je pro velmoci nejen právem, ale i povinností. Ony se musí také starat o to, aby česká vláda z nerozvážlivosti a z umíněnosti neodmítla vyklizení území. On by chtěl správně použít autority velmocí, a proto navrhuje nejdříve rozdat plán duceho a na krátkou dobu přerušit schůzi, aby bylo možno tento plán prostudovat. Taková procedura neznamená průtah.

Ministerský předseda Daladier řekl, že vzal na sebe už v Londýně odpovědnost, když, nedotázav se české vlády, dal v zásadě souhlas k odevzdání německých oblasti. Postavil se za toto stanovisko bez ohledu na to, že mezi Francií a Československem je spojenecká smlouva. V tom případě, jestli by přibrání zástupce Prahy k pracím porady narazilo na obtíže, je ochoten od toho upustit, poněvadž všechno záleží na tom, aby otázka byla rychle vyřešena.

Vůdce na to odpověděl, že jestli dokument s podpisem čtyř státníků přece jen bude pražskou vládou odmítnut, pak to znamená, že Praha koneckonců respektuje jenom sílu.

Na návrh duceho bylo především rozhodnuto projednat bod za bodem italský návrh, který byl ráno předložen delegacím. V první řadě byl jednohlasně přijat bod 1 (začátek evakuace 1. 10.).

K druhému bodu vůdce prohlásil, že jestliže i v tomto bodě bude dosaženo dohody, pak otázka modalit nezpůsobí velké těžkosti. Jeho návrh směřuje k tomu, aby se nejprve podle mapy určily etapy německé okupace, jejíž formy by potom mohly být stanoveny komisí, ve které bude přítomen i český zástupce.

Ministerský předseda Chamberlain prohlásil, že souhlasí s datem zakončení evakuace německé oblasti stanoveným v bodě 2, a to 10. října. Vyjádřil však pochybnost, že by bylo možno dát Německu záruku do té doby, dokud nebude vědět, jak se staví k otázce evakuace Československo.

K otázce, je-li nezbytné pro poskytnutí záruky, kterou má na zřeteli italský návrh, vyžádat si předběžný souhlas Československa, jak by si zřejmě přál pan Chamberlain, Daladier řekl, že nepovažuje takový souhlas za nezbytný. Svého času v Anglii sám také souhlasil v zásadě s odstoupením Území bez předběžného dotazu u československé vlády, bez ohledu na existenci francouzsko-české smlouvy; i nyní trvá na stanovisku, že co jednou bylo slíbeno, musí být splněno. V diskusi připomenutou námitku Československa, že k evakuaci může dojít teprve, až budou dokončena nová opevnění na českém území, Daladier rovněž odmítl, odvolávaje se na anglo-francouzskou garancii. Evakuace čistě německé oblasti může být proto zakončena rychle; obtíže vzniknou jen tam, kde jsou jednotlivé jazykové ostrůvky. V takových oblastech považuje za účelnou mezinárodní okupaci anglickým, francouzským a italským vojskem. Mimoto je podle jeho mínění nezbytné doplnit wilsonovské zásady sebeurčení přihlédnutím k zeměpisným, hospodářským a politickým reálným faktorům. Přitom s ohledem na jazykové ostrůvky je možno použít zásady výměny obyvatelstva uplatněné v Řecku, Turecku, Bulharsku a Polsku.

Vůdce vyslovil svůj souhlas, aby okresy se spornou národnostní většinou nebyly okupovány německým vojskem, ale aby byly zpočátku okupovány mezinárodními vojenskými formacemi. Je ochoten projevit velkodušnost v otázce stanovení hranic území v případě, že bude přijat bod 2.

Teze, vyjádřená Daladierem, o nutnosti přihlížet při stanovení hranic také k zeměpisným, hospodářským a politickým momentům, zdá se mu nebezpečná, poněvadž je to tatáž teze, které vděčí československý stát za svůj vznik roku 1918. Tehdy byla vytvořena formace životaschopná ve smyslu hospodářském a života neschopná ve smyslu národnostním. Kromě toho, obtíže hospodářského rázu se lehčeji odstraní než národnostní, tím spíše, že Československo, které nepatří mezi národy se starou kulturou, nemůže asimilovat německé obyvatelstvo.

Po dlouhém posuzování různého významu slova „záruka“ v Anglii a na pevnině bylo redakční komisi uloženo, aby tento bod znovu zformulovala. Po dlouhém posuzování vypracovala tato komise preambuli, která je v textu smlouvy, a rovněž znovu zformulovala bod 2.

Od tohoto okamžiku jednání nabylo formy posuzování jednotlivých otázek, přičemž s mapami v rukou byla určena pásma, která mají být evakuována, a okresy, v nichž má být proveden plebiscit. Za jednání navrhl Daladier provést výměnu velkého pásma s převládajícím německým obyvatelstvem na slezské hranici, kde jsou česká opevnění, za tomu odpovídající české území v Českém lese, poznamenav přitom, že česká opevnění nejsou jediným důvodem pro tento návrh. Dává jej také s ohledem na politické poměry a psychologické momenty.

Vůdce zamítl tento návrh, odvolávaje se na německý charakter příslušné oblasti, avšak po dlouhých debatách souhlasil přijmout do textu smlouvy uvedenou formulaci o úpravě hranic (viz bod 6 Mnichovské dohody).

Daladier vůdci vřele poděkoval a prohlásil, že přijetí této formulace mu velmi ulehčí jeho pozici ve Francii. Až se vrátí do Francie, řekne, že vůdce udělal toto gesto z osobní pozornosti k němu (Daladierovi).

V důsledku jednotlivých porad mezi hlavami vlád bylo dosaženo dohody v řadě bodů, které byly potom definitivně zformulovány redakční komisí čtyř velmocí za účasti právních poradců delegací a byly slyšeny v prvním čtení asi v 10 hodin večer. Konečný text smlouvy byl hotov v 11 hodin a od 11 do 12 se smlouva podpisovala ve čtyřech jazycích. Současně byly přijaty: doplňující deklarace o vyřešení problému polské a maďarské menšiny na základě návrhu Mussoliniho; dále doplňková dohoda o garancii nových hranic českého státu; doplňková deklarace, podle níž všechny otázky vznikající ve spojení s odevzdáním území patří do kompetence mezinárodní komise, která má být utvořena, a také ještě jedna doplňková deklarace o složení mezinárodní komise v Berlíně.

V závěru poděkoval vůdce zahraničním státníkům za přijetí jeho pozvání na poradu čtyř v Mnichově a také za jejich úsilí o dosažení šťastného výsledku jednání. Jak německý národ, tak i druhé zainteresované národy uvítají tento výsledek s největší radostí, a jestli v tomto okamžiku vyslovuje díky on, činí tak současně jménem německého národa.

Chamberlain odpověděl jménem cizích státníků a připojil se k vůdcovým závěrům o tom, že mnichovské řešení bude zainteresovanými národy přijato s uspokojením. Zdůraznil mimoto význam dohody pro další rozvoj evropské politiky.

Petr Žantovský