Americký ekonom William Easterly, dnes profesor ekonomie na New York University, v devadesátých letech přihlížel tomu, jak v důsledku neznalosti místních poměrů zkrachovaly pokusy západních tzv. liberálů o reformu Ruska pomocí šokové terapie. Později pracoval jako rozvojový manažer Světové banky v mnoha oblastech třetího světa. Jak napsal svého času Milan Ducháček v ekonomickém deníku E15, právě v zemích třetího světa Easterly pochopil, že je něco špatně a že deklamace Bono Voxe z kapely U2 ani vizionářská rétorika Jeffreyho Sachse v knize Konec chudoby nepřinášejí chudým zemím kýžené zlepšení. Výsledkem tohoto poznání je čtyřsetstránkové pojednání nazvané právě podle Kiplingovy básně.

Kniha Břímě bílého muže obsahuje cílenou polemiku se Sachsovými metodami, které autorovi zjevně leží pořádně v žaludku. Příčinu selhání pomoci třetímu světu vidí Easterly jasně: „Pokud Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, Mezinárodní měnový fond, Světová obchodní organizace, Evropská unie, Světová zdravotnická organizace, a USAID budou souhlasit a uvolní tanzanské vládě nové finance, vláda bude moci v souladu se všemi nadiktovanými byrokratickými pravidly uvedených organizací alokovat tyto peníze prostřednictvím provinčních institucí okresním úřadům, a příslušný okresní úřad pak může, ale také nemusí díru v silnici před domem našeho chudého občana zazáplatovat.“

Jmenované instituce však o díře před domem obvykle nevědí, a tak peníze poskytují na „zmírňování chudoby“, aniž by chápaly skutečné příčiny lokálních problémů.

Easterly zachránce třetího světa dělí na dvě kategorie – plánovače (mezi něž počítá například právě Jeffreyho Sachse, OSN či rozvojové agentury) a hledače (což jsou místní experti upozorňující na konkrétně vymezené a řešitelné problémy). Protože v řadách plánovačů zažil, jak se centrálně řízené záměry nedaří, fandí jednoznačně těm druhým. Kniha Břímě bílého muže tak je sbírkou kritiky politicky přitažlivých vizí plánovačů doplněná o kapitoly pojednávající o novodobém imperialismu a chybách dekolonializace. A právě ty patří k tomu nejlepšímu, co u nás k této problematice vyšlo. Easterly průměrnému Američanovi vysvětluje, jak to Adam Smith myslel se soukromým vlastnictvím, v čem spočívají výhody volného trhu či co to je „dobrá vláda“. Příklady, jimiž svou filipiku prokládá, svědčí o tom, že problémy zná z terénu. A jak je zřejmé, Easterlyho skepse vůči dosavadním metodám podpory chudých částí světa je naprosto oprávněná.

Kniha Břímě bílého muže nese výstižný podtitul „Proč usilování Západu pomoci ostatnímu světu přineslo tolik zla a tak málo dobrého". Vnímavý český čtenář nepochybně ocení nejen autorův lehký styl, ale i to, nakolik se téma svým způsobem týká i našeho polistopadového vývoje a nadále je naprosto aktuální. A v jistém posunutém vnímání lze za pomoci Easterlyho závěrů analyzovat i nejednu příčinu současného globálního kataklyzmatu, tolik připomínajícího jakousi novou „kolonizaci nevyžádaným dobrem“.