K tomu přidáme také pár sloupků laděných politicky a konečně fejetony, v nichž si Poláček nabírá na ironické vidle úřady, úřednictvo, zkrátka byrokracii. A jako už po tolikáté, i tentokrát si uvědomíme, jak málo se ve světě kolem nás mění a jak nadčasově se s tím vyrovnával ve svých textech Karel Poláček, muž veselého pera, ale smutného osudu

Řeka – život lidský

Pořád lidé říkají, že ty školy nejsou k ničemu, ale jak je jim šest let – už aby seděli ve školní škamně. A pak se stává, že synáček nosí ze školy samé jedničky – a z toho se rodičům hlava poplete, chtějí mít ze syna nějakého bohatýra, kancelistu nebo oficiála a dají ho do střední školy. Někdy však nemají ani na tom dost. Ctižádost jejich je nenasytná, žíznivá, hladová. Chtějí dosíci akademického stupně a vstoupí na vysoké učení. A tak mnohdy člověk projde všemi stupni vědění, vycvičí se v naukách a je z něho chlapík: v hlavě mu uváznou po celý život počáteční verše Iliady, Odysseje, Aeneidy; mluví zvláštní, učenou řečí, prorostlou klasickými citáty, které udává v každé situaci životní. A uzrálou moudrost antických spisovatelů promění v hladkou, klidnou, skromnou a nemastnou existenci: Dostane se pod dekret.

Je však nemálo těch, kteří pro špatný prospěch nebo pro nemravné chování škol nevychodí. To jsou zkažení studenti. Zkažení studenti jsou hanbou pro celou rodinu, rodnou obec i národ. Zkažení studenti jsou nuceni předčasně vstoupiti do života praktického. A do toho života praktického odnášejí si mimo jiné i jednu věc. Totiž: „Řeka – život lidský“, příměr, jenž bývá tématem školních kompozic asi tak v kvintě na všech středních školách, co jich na světě je. A toto téma provází pak zkaženého studenta po celý život. Neboť známo, že ze zkažených studentů rekrutují se žurnalisté. A jaképak noviny bez řeky? Abych mluvil zřetelně: Řeka vzniká z pramenů. I noviny vznikají z pramenů, a to povýtce z pramenů hodnověrných neboli zaručených. Jestliže však dotkneme se odpůrčího časopisu nebo podle své povinnosti vylíčíme politického odpůrce jakožto člověka darebného, nečestného, ba i zlodějského, tu podle slov odpůrčího orgánu čerpáme z pramenů kalných. Jestliže odhalíme například nějakou tu pěknou krádež nebo podobné manipulace ve výrobním a spotřebním družstvu nepřátelské strany a způsobíme, že mnoho přívrženců této strany přestoupí do našich řad, tu podle politicko-rybářské terminologie lovíme v kalných vodách. Jsou-li prameny neznámé, obtížné a nešikovným novinářům těžko dostupné, tehdy se praví, že zprávy, pocházející z těchto pramenů, jsou inspirovány.

Velmi důležitou součástkou každé řeky je koryto. Každý nepředpojatý člověk uzná, že bez koryta je řeka ničemná. I v žurnalismu, i v našem politickém životě hraje koryto úlohu nemalou. Když strana nějaká vstoupí do vlády a postaví svoje lidi na odpovědná místa, tu podle názorů opozičních novin jsou oni politikové u koryta, to jest: Aby „si pomohli“. A vládní noviny nazývají se logicky žlabní neboli hradní.

Koryto je tedy velmi důležité, ale za to bahno bych je neměnil. Bahno – moc dobrá věc. Bahno se pěkně povaluje, celé politické partaje, kliky, kamarily, úřady a tak dále se topí v bahně. Bahnem možno kydati po politických odpůrcích. Taktéž šediny ctihodného politického starce, zešedivělého zápasem o práva lidu, možno pokáleti bahnem. Já říkám, že bych bahno nedal ani za písek, ačkoliv písek je velmi vhodný k tomu, aby se házel lidu do očí. Ale lid si nedá obyčejně metati písek do očí. Lid vždycky prohlédne. A pak běda proradným vůdcům! Vrby pak, kterými je vroubena řeka, jsou k tomu, aby se na nich malovaly straky. Jak se to dělá, nevím. V politice je to náramně důležitý druh výtvarného umění.