„V Metánově zemřel ,výslužník´, bývalý profesor a po všech českých vlastech známý podivín Jakub Hron. Byl to svým způsobem Don Quijote devatenáctého století, „století vědy“, jak se říkalo. Byl původně matematik, ale jeho posvátný racionalismus, jeho vědecká mánie dala mu ochutnat vynálezeckých rozkoší všech nauk. Vynalezl kalamář a klobouk vypočítávaný podle atmosférického tlaku, vynalezl „muhatku“ a „lazuto“, konstruoval novou češtinu jako Pohl, putoval ze Stagiry do Metánova po stopách Aristotelových, psal o hranatinách, o čujbě prostora, o astronomii, o všem možném. Když byl pro své podivínství dán do penze, studoval, ač již starý pán, práva a medicínu stejně neúnavně ve svém dobrodužném životě jako španělský rytíř de la Mancha. Věda byla jeho Dulcineou, jíž sloužil. Nikdy mu nebylo souzeno poznat, že není vždy princeznou, ale také děvečkou. Žil v klamu, který je ostatně typický pro „století vědy“: že vědou a rozumem lze říditi práci a potřeby lidské, řeč, praktický život, vše. Jenže tento staletý klam u něho nabyl přepjatých rysů, karikatury, a stal se podívanou pro smích. My však, kteří se smějeme podivínům, obyčejně zapomínáme, že v jejich šílenství bývá něco hrozně a vážně typického.“

Začtěme se tedy do života a skutků Jakuba Hrona, jak je popsal Pavel Toufar:

Jakub Hron Metánovský, školzpyták a libomudrun a jeho buňát nekotitelný, jakož i další vynálezy a objevy jeho mysli nespoutané.

Narodil se 4. června 1840 v rodině metánovského rychtáře. Údaje o jeho životě jsem si dovolil převzít z webových stránek s výsledky badatelského úsilí ctihodného Osvětového spolku Jakuba Hrona založeného roku 1990 v Praze a ze stránky FF Masarykovy univerzity Brno, kde najdete podrobnější informace.

Jakub byl šestým a nejmladším synkem sedláka a rychtáře Jana Hrona. Od šestnácti let studoval na gymnáziu v Českých Budějovicích, ale protože se neshodl s profesorským sborem (již tehdy projevoval výjimečnost své povahy a zejména výjimečné nadání a touhu po znalostech), dokončil studia v Jindřichově Hradci, kde maturoval ve zralém již věku 25 roků, což je nepochybným důkazem mimo jiné i jeho ojedinělého přístupu k novým poznatkům a vzdělání. Životopisci uvádějí také univerzitní studia v Praze a ve Vídni. Jakub Hron se totiž rozhodl pro pedagogickou dráhu a vybral si matematiku a fyziku. Aprobaci získal v roce 1870, kdy začal vyučovat. Krátce působil v Opavě a Jindřichově Hradci, ale už roku 1871 se trvaleji usadil v Hradci Králové. I zde po dobu dlouhých šestnácti let působil stále jen jako suplent. Marné byly jeho opakované žádosti o povýšení. Složil sice státní zkoušku, rozšířil si kvalifikaci, ale řádným učitelem byl jmenován až roku 1883. Teprve o další 3 roky později se stal středoškolským profesorem.