Je poučné si přečíst, co vlastně chce toto domácí hnutí. Jeho představitelem je Martin Konvička, vysokoškolský učitel, tedy žádný rasistický radikál s hákovým křížem na vlajce.

Konvička poskytl Novinkám.cz obsáhlý rozhovor, z něhož je parné, že původně hnutí bylo jen debatním klubem na internetu, kde si jeho účastníci navzájem vyměňovali informace, které jim nedala oficiální média.

Teprve postupem času z diskusního kroužku vzešly pouliční zástupy, a jak nás Konvička ujišťuje, není vyloučena ani transformace této energie v politický subjekt.

Je nejvyšší čas zamyslet se nad tím, proč se to děje. Ale nepřemýšlet o tom v dosavadních navyklých floskulích.

Jedna ze stěžejních floskulí nám velí, že kdo si myslí něco odlišného než mainstream, je potencionální nepřítel. Za starých časů se tomuto efektu říkalo: „Kdo nejde s námi, jde proti nám.“

Jenže kdo je to „my“? Soustředné kružnice politických a mediálních elit, které se navzájem ve své zlaté kleci už léta navzájem utvrzují ve svých jednoduchých pravdách.

V dnešním čase je nejnebezpečnější tato: „Všechny hodnoty jsou si rovny, to znamená, že neexistuje hierarchie hodnot, každý má právo ty své hodnoty prosazovat bez ohledu na hodnoty jiné.“

S tímto historickým přehmatem přišla na konci 60. let filozofie postmoderny a od té doby se to stalo kánonem liberální evropské politiky. Jenomže ono je to jinak. Platí mnohem spíše stará parola: „Moje svoboda končí tam, kde začíná ta tvoje.“

Na právu muslima vzývat Alláha není nic špatného, ale nesmí tím omezovat právo křesťana či právo žida vzývat svého Boha. Ve jménu svobodného vyznání víry v Alláha nelze požadovat zmenšení práva věřit v Boha jiné denominace.

Jenomže na křesťanských, židovských a helénských tradicích stojí evropská kultura, a tedy i právní filozofie. A ta je vykolíkována vcelku jasně a s ohledem na elementární lidská práva.

Muslimové však dnes, například ústy pana Abbáse, chtějí v Evropě zavedení svého práva šaría. Jenomže muslim ví, že právo šaría má přednost před právními systémy nevycházejícími z Koránu.

Znamená to tedy, že všude v Evropě, kde žijí muslimové, bude nadřazeno náboženské právo šaría nad občanským právem těchto zemí.

A to už přestává být řeč o toleranci, protože tolerance musí být oboustranná. Ale v právu šaría žádnou toleranci nenajdete.

Když pro nic jiného, tak pro tento fakt by měla Evropa chránit a hájit své hodnoty a kulturu svého životního stylu.

Jenomže musí problém nejprve podle pravdy pojmenovat, a ne kličkovat mezi floskulemi. Tím totiž liberální politické a mediální elity ztrácejí důvěryhodnost a samy vhánějí veřejnost k informačním zdrojům na webu a k politickým demonstracím na ulici. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.