Protože však, jak jsme viděli opakovaně třeba v České televizi, ani dva muslimové se příliš neshodují na tom, oč přesně muslimům jde, ponechme mluvit jednoduchá a prostá fakta. 

Jsou čerpána z otevřených zdrojů ze země, která je již přes půlstoletí vyhledávanou cílovou zemí pro muslimy zejména z Afriky, tedy Francie. Tyto informace pocházejí z deníků Le Monde, Le Figaro a dalších seriózních zdrojů. A ačkoli jde zdánlivě o banality, je možné si z nich přece jen o něco upřesnit možnou odpověď na onu úvodní otázku: oč jde muslimům v Evropě. 

Začněme u francouzského školství. Muslimské dívky tu žádají, aby nemusely chodit na tělocvik, aniž by byly trestány špatnými známkami. Muslimští rodiče odmítají nechat své dcery ve škole, jestliže při suplování nenahrazuje učitelku opět žena. Na základních školách mají oddělené umývárny – jedny pro muslimy, druhé pro nemuslimy. 

V tělocvičnách vyžadují muslimští žáci oddělené šatny, protože obřezaný se podle jejich zvyklostí nesmí svlékat vedle nečistého. Muslimští žáci mohou ve školách a školkách vyžadovat odstranění vánočních stromků s poukazem na odluku církve a státu. 

Muslimové žádají zřídit modlitebny od základních po vysoké školy. Požadují sestavovat rozvrh tak, aby se mohli 5x denně modlit. Požadují revizi učebnic dějepisu a zahrnout tam historii jejich zemí a náboženství. Z učebnic mají být vypuštěny všechny zmínky o Charlesi Martelovi, který roku 732 porazil v bitvě u Poitiers Saracény. 

A dále: Muslimské studentky vyžadují, aby mohly být u zkoušek doprovázeny svým manželem a zkoušeny pouze ženou. Asociace muslimských studentů na pařížské univerzitě zpochybňuje právo „západních“ profesorů hodnotit práce muslimských studentů. 

Muslimské medičky a lékařky požadují, aby mohly přijít do styku jen s ženskými pacientkami. Muslimové vyžadují, aby jako veřejní činitelé mohli pracovat v čádoru. Podle informací odborů mají úřady dle nové legislativy dávat přednost při zaměstnávání mladým imigrantům. Některé podniky, např. Peugeot, podepsaly dohodu, že budou přednostně zaměstnávat zahraniční personál. 

Ve výčtu opatření vyjadřujících ducha pozitivní diskriminace by se dalo ještě dlouho pokračovat. Ale už z těchto vlastně bagatelních skutečností lze vyčíst víc, než ze všech politických deklarací. Muslimové v Evropě prostě chtějí zvláštní práva, bez ohledu na to, co si o tom myslí okolní majorita. 

Považují své požadavky za nárokové, a když nejsou beze zbytku plněny, mají záminku k tomu, aby mluvili o rasismu či diskriminaci. I představitel muslimské organizace v Česku Mohamed Abbás přece v televizi opakovaně říkal, že to „Evropa bojuje proti muslimům“. Jak a proč, to už neřekl. 

Pro každého, kdo si chce vytvořit nezaujatý názor na věc, je třeba ještě dodat, že žádná jiná komunita – židovská, budhistická atd. podobné požadavky a nároky na zvláštní práva nemá a neuplatňuje.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.