Doporučení:

• i v době pandemie je třeba trvat na tom, aby zacházení s citlivými osobními údaji bylo podrobeno maximální ochraně a k jejich předávání docházelo pouze v omezeném okruhu případů; a
• s ohledem na identifikované problémy navrhujeme legislativní proces zastavit a v práci se změnovým návrhem nepokračovat.

1. Na konci listopadu předložilo Ministerstvo zdravotnictví návrh novelizace zákona o ochraně veřejného zdraví , který má reagovat na situaci způsobenou epidemií COVID-19 a řešit koordinaci postupů jednotlivých složek státu v této souvislosti. Jedním z cílů návrhu je zvýšení pravomocí ministra zdravotnictví a nového centrálního úřadu – Státní hygienické služby. Jakkoli samotný fakt rozšíření pravomocí vyvolává mezi odbornou i laickou veřejností kontroverze, předmětem tohoto stanoviska je výlučně navrhovaná úprava předávání dat z mobilních telefonů nakažených osob. Součástí návrhu je i nový §89a zákona o elektronických komunikacích, který má zakotvit povinnost operátora předat Státní hygienické službě některé údaje týkající se uživatelů mobilních telefonů.

2. Z důvodů, jež budou dále uvedeny, představuje navrhovaná úprava neústavní a neproporcionální zásah do soukromí a technicky a věcně neimplementovatelné řešení.

3. Rozumné právo v minulosti opakovaně upozorňovalo, že nedodržení standardního legislativního procesu, včetně hodnocení dopadů regulace, přináší i v době pandemie nevýhody a nemalá rizika. I v případě diskutovaného návrhu schválila Legislativní rada vlády výjimku jak z hodnocení dopadů regulace (RIA), tak z provedení meziresortního připomínkového řízení. Z účasti na zkráceném připomínkovém řízení tak byli vyloučeni nejen zástupci či asociace provozovatelů sítí a poskytovatelů služeb elektronických komunikací, ale původně i samotný Český telekomunikační úřad. Ministerstvo zdravotnictví nadto navrhuje i využití zkráceného projednání ve stavu legislativní nouze, jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu. To nepovažujeme za vhodné u tak zásadní právní úpravy zasahující do soukromí občanů a vyvolávající důležité ústavní otázky.

4. Návrh je neústavní a představuje neproporcionální zásah do soukromí. Ústavní soud shrnul svůj výklad k právu na soukromí, informačnímu sebeurčení a komunikační svobodě v nálezu Pl. ÚS 45/17 (Data retention III) . Podle Ústavního soudu „svou povahou i významem právo na informační sebeurčení spadá mezi základní lidská práva a svobody, protože spolu se svobodou osobní, svobodou v prostorové dimenzi (domovní) a komunikační dotváří osobnostní sféru jedince, jehož individuální integritu jako nezbytnou podmínku důstojné existence a rozvoje lidského života vůbec je nutno respektovat a důsledně chránit”. Ústavní soud dále uvádí, že „sběr a uchovávání provozních a lokalizačních údajů proto také představují významný zásah do práva na soukromí a zasluhují z hlediska práva na soukromí obdobnou úroveň záruk proti zneužití jako samotný obsah komunikace”. Podle Ústavního soudu lze základní právo omezit „jen na základě zákona a pouze v míře, která je v podmínkách demokratického právního státu nezbytná, při zachování záruk ochrany jednotlivce před projevy libovůle ze strany veřejné moci”, přičemž musí právní úprava obstát v testu proporcionality, být „přesná, zřetelná ve svých formulacích a dostatečně předvídatelná” a musí být „striktně definovány i pravomoci udělené příslušným orgánům, způsob a pravidla jejich provádění tak, aby jednotlivcům byla poskytnuta ochrana proti svévolnému zasahování”.