Postihnout mají největší ruskou společnost Rosněft a šéfa státního strojírenského a zbrojního podniku Rostec, který je blízkým Putinovým spojencem.

Kanada se tak po boku USA a Evropské unie snaží postihnout dvě klíčové ruské společnosti, jejichž potrestání se dosud vyhýbala a které mají v této zemi řadu aktivit.

Nechme stranou úvahy o tom, nakolik sankce zaberou, kolik budou stát Rusko a nakolik zatíží Kanadu, ale rozhodnutí Kanady i důvody pro ně jsou jasné. 

Ve stejný den, kdy jsem se dočetl o novém kroku Kanady, jsem si přečetl i informaci o tom, že ministerstvo průmyslu a obchodu stále hledá termín pro jednání česko-ruské mezivládní komise pro hospodářskou spolupráci.

Hospodářské noviny se domnívají, že ministerstvo chce setkání uspořádat zřejmě i přesto, že se lídři evropských států dohodli na omezení kontaktů s ruskými představiteli.

Rozumím tomu, že Česko není Kanada a pokud jde třeba o závislost na energetických surovinách, Praha nemá žádný trumf v rukávu ani nikde jinde. Ale dobře, nechme stranou politickou rétoriku a úvahy o tom, jestli Česko nenabíhá Rusům víc, než je třeba v evropském kraji zvykem.

Jak je to tedy s výhodností českého exportu do Ruska v této době? Ministr Jan Mládek poněkud odsouvá do pozadí absolutní čísla, která na český export do Ruska nekladou zvláštní důraz (je totiž pětadvacetkrát nižší než náš export do zemí Unie), ale zdůrazňuje, že české firmy tam dosahují vyšší přidané hodnoty.

Je to podle něj především tím, že Rusko chce kompletní výrobky nebo celé technologie, zatímco pro Evropu jsme spíš montovnou. Sám ale připouští, že v Rusku máme řadu problémových projektů, na které takřka jistě doplatí i státní Česká exportní banka.

V zájmu spravedlnosti poznamenejme, že se na nich kromě nepříznivé ekonomické situace a především propadu rublu často podepsalo i sporné schvalování projektů. 

Ale na druhé straně Česká exportní banka není jediným, kdo drží v ruské partii miliardového černého Petra. Tento týden jsem byl svědkem debaty o tom, jak zafungovaly nové Všeobecné pojistné podmínky státní úvěrové pojišťovny EGAP, které platí od ledna minulého roku.

Přestože se objem pojištěných obchodů pohybuje v posledních letech plus mínus autobus na srovnatelné úrovni, vyplacené pojistné plnění od roku 2011 stoupá vzhůru strmě jako raketa.

Právě kvůli tomu pojišťovna musela přehodnotit svůj přístup k byznysu a zavést nové povinnost jak pro financující banky, tak i pro samotné exportéry. Podle lidí, kteří se tomuto byznysu věnují, jsou důvody současných problémů pojišťovny dva.

Řada firem, které v minulosti udělaly dobrý byznys, jej chtěly zopakovat a samozřejmě ve větším. To ale bylo často nad jejich síly. A druhým hlavním důvodem, proč v EGAPu nevychází matematika má dáti – dal, je právě Rusko.

Pojišťovna tam pojistila byznys za 55 miliard korun, a jak přiznává její ředitel Jan Procházka, čtvrtina pojištěných případů se bude muset restrukturalizovat. Neboli přehodnotit a to v neprospěch pojišťovny. Kolik to znamená vyjádřeno v penězích, nechce ředitel zveřejňovat, ale v řádu miliard počítá zcela jistě. 

Zatím jsem nikde neviděl čísla, která by jasně řekla, tolik a tolik české firmy v Rusku vydělaly, tolik díky tomu zaměstnaly lidí a takovou částku z toho stát získal na daních.

A na druhé straně: tak a tak si vedly ve vztahu k Rusku Česká exportní banka a Exportní garanční a pojišťovací společnost. A pokud nebude jasný tento poměr, má dáti – dal, pak jsou slova ministra Mládka o výhodnosti byznysu s Ruskem jen prázdnými floskulemi.

Přemysl Čech vám přeje vlídný den! 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.