Je to docela hezká příležitost probrat život, zavzpomínat na blízké a je to docela sympatický protipól pojímání svátků jako symbolu věcí a obžerství.

Já jsem letos prožil tři taková mimorodinná setkání, která mi ukázala, že je kolem nás hodně lidí, kteří se rádi setkávají, rádi vyhledávají společenství dalších lidí a dokonce jsou pro to ochotni i něco udělat.

První takové setkání jsem navštívil těsně před Vánoci v Plzni. Zdejší redakce časopisu a nakladatelství, které se zabývá regionální tématikou a významně se věnuje především Šumavě a Českému lesu uspořádala setkání autorů a čtenářů. Sál zdejší knihovny byl nabitý k prasknutí.

Autoři vyprávěli o cestě ke svým knihám, o oblíbených místech, dva mladí Plzeňané popisovali, jak obnovují zapomenuté památníčky, pátrají po jejich historii a získané poznatky dokumentují. Nic z toho by dělat nemuseli, ale oni rádi investují do svých akcí čas i peníze, protože si myslí, že někdo to udělat má.

Čtenáři pozorně naslouchali, komentovali mezi sebou informace, které tu zazněly, kupovali si knížky i placky s logem nakladatelství, vyměňovali si tipy na výlety a všichni společně jsme sdíleli atmosféru společného zájmu o knížky, o Šumavu a o další věci, které setkání přineslo.

Další setkání, kterého se zúčastňuji už řadu let, se koná vždy na Štědrý den dopoledne na pražském Žofíně. Jeho jádrem je vypuštění živého kapra do Vltavy. Tahle tradice se táhne už přes čtyři desítky let od té doby, kdy si studenti o Vánocích přivydělávali prodejem kaprů a těch pár zbylých, co neprodali, pouštěli z kádí do Vltavy.

Z provozní nutnosti se stal každoroční zvyk, ze studentů jsou důchodci, ale každý rok se scházejí na Žofíně se svými dětmi a s dětmi jejich dětí s přáteli, aby si vychutnali vánoční atmosféru a osvěžili vzpomínky na mládí.

Nová doba, která velí kapry zpět do řeky nepouštět, aby nestrádali, změnila zvyk v tom směru, že se vypouští jediný kapr, nedlouho před tím v řece chycený a aby těch těl ve Vltavě plavalo přece jen víc, v posledních letech se zároveň s kaprem vypouští i otužilec, který si také dlouhá léta chodí na Štědrý den na Žofín zaplavat. Kromě toho se zpívají koledy, ke kterým hrají hornisté z Národního divadla, pije se vánoční punč a povídají vánoční řeči. Účast vždy hojná, nálada znamenitá, dojem výtečný.

A třetí setkání je na řadě vždy na Štěpána. Sdružení přátel Univerzity Karlovy pořádá pro zájemce putování po pražských kostelích. Profesor Royt každým rokem vytipuje jiný kostel, ve kterém se sejdou desítky svátečně oblečených lidí. Sledují výklad o historii kostela i o dalších historických zajímavostech, nálada je povznesená, informace zajímavé.

Tři zcela odlišná setkání, tři zcela odlišné skupiny lidí, tři úplně jiné motivy a zájmy. Přesto všechny akce mají jedno společné – lidi, co se chtějí potkat a jsou pro to ochotni něco udělat. A to je dobře.

Přemysl Čech vám přeje vlídný den!

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.