Ta druhá bojová cesta do Kyjeva byla asi o trochu těžší. Nebylo to salónním vlakem, bylo to na cestě plné bláta i obětí. Je to již 79let, co českoslovenští vojáci, společně s Rudou armádou, osvobodili Kyjev. Československé tanky se probojovaly dokonce až do centra ukrajinské metropole. První čs. samostatná brigáda dorazila k Dněpru jako první z útočících jednotek. Šťastní obyvatelé Kyjeva s překvapením vítali své československé zachránce, tekly slzy štěstí, psal se 6. listopad 1943. 140 čs. vojáků obdrželo vysoká sovětská ocenění. Jména hrdinů od Kyjeva Richard Tesařík, Antonín Sochor, Vladimír Janko , …. se stala symbolem československé statečnosti. Naprostá většina pamětníků bitev od Sokolova, Kyjeva, Bílé Cerkve, Dukly… odešla do nebes hrdinů. Tisíce dalších mají svůj hrob na své bojové cestě. Co zbylo z jejich hrdinství? Kdo z mladší generace zná dokonce jejich jména? Záměr, manipulace nebo negramotnost?

V této souvislosti připomínám známý výrok jednoho pologramotného osvětáře z Černých baronů, „kdo je hrdina, rozhodujeme my, strana!“ Dějiny se převracovaly, jak se těmto „osvětářům“ hodilo. Kácely se sochy, strhávaly pamětní desky, vytrhávaly se stránky z učebnic. Byla to doba, kdy „strana“ rozhodovala, kdo je hrdina a kdo má být zapomenut. Trvalo mnoho let, než tyto hrdinové opět našli své důstojné místo v našich dějinách. Poučili jsme se z této doby? Vážíme si dnes našich válečných hrdinů? Neničíme jejich památku?

Na konec listopadu připadá 127.výročí narození válečného hrdiny generála Ludvíka Svobody (*25.11.1895). Jeho životní příběh, to je přímo scénář pro velkofilm hollywoodského střihu. Na jeho válečný příběh by v zahraničí stály fronty diváků. Hrdina, který viděl smrt v tisících podobách, jméno Svoboda mu dal přímo osud, bojoval na frontách první i druhé světové války. Jako legionář prošel bitvou u Zborova, Bachmače, bojoval na sibiřské magistrále. Po okupaci 15. března 1939 odešel do zahraničí, jako velitel 1. československého armádního sboru v SSSR bojoval u Sokolova, Kyjeva a od 6.října 1944 začal jeho sbor osvobozovat Československo.

Po návratu do vlasti pocítil i bolest nad ztrátou svého jediného syna Miroslava, umučeného v německém koncentračním táboře. Přicházely i další životní zkoušky, výslechy i ztráta zaměstnání. Hrdina od Kyjeva byl účetním v JZD na Vysočině. V roce 1968 šel opět do boje. Byl zvolen prezidentem Československa, jeho jméno provolávaly statisícové davy: „Se Svobodou za svobodu!“

Přesto jeho autobiografie si nikde nekoupíte, knihkupci na váš dotaz jen zavrtí hlavou. Místo po těch našich hrdinech pokukujeme po těch cizích. Kádrováci opět rozhodují, kdo je hrdina a kdo má být zapomenut. Opět kádrují, jako ten pologramotný osvětář v Černých baronech.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele