Tu středu 12. dubna 1961 celý svět běžel k rádiu nebo k televizi. Ten den miliardy lidí slyšely tu zprávu TASS. Jurij A. Gagarin se stal prvním člověkem ve vesmíru, jeho vesmírná loď Vostok 1 se po 108 minutách letu vrátila z vesmíru na zem.

Západ nechtěl vidět předešlé sovětské úspěchy. A tak po atomových elektrárnách, ledoborcích a první družici přišel let majora Jurije A. Gagarina. Ten se stal hrdinou pro celý svět. Od té doby již stovky kosmonautů obletěly naši planetu. Mezi nimi i Čechoslovák Vladimír Remek. Gagarina (a vlastně i Remka) není možné vymazat z hlav slušných lidí, byť se o to někteří snaží.

S Gagarinem je spojena i jeho cesta do Prahy, byla to jeho první zahraniční cesta. Bylo pouhých šestnáct dní po jeho návratu z kosmu. Májová Praha 28. dubna připravila Gagarinovi triumfální přijetí. Statisíce lidí zcela bez výzvy šly do ulic pozdravit Jurije Gagarina. Václavské náměstí od té doby nic tak nádherného a spontánního nezažilo. Stovky novinářů, televizních štábů z celého světa přijely do Prahy. Skromný Jurij A. Gagarin na to přijetí v Praze nezapomněl, ještě jednou se do Československa podíval. Takové pocty se nikomu jinému už nedostalo.

Doba se za těch 61 let radikálně změnila. Po roce 1989 jsme doufali, že svět se změní k lepšímu, byli jsme asi naivní. Počátkem devadesátých let se SSSR rozpadl, Varšavská smlouva zanikla, sovětská armáda odešla z Německa, Československa, Maďarska… Přesto mír pro budoucí generace nenastal, i když hranice NATO se posunuly o stovky kilometrů na východ. Místo zpěvu o přípitku k míru opět slyšíme hřmění děl. Vidíme zničená města i miliony uprchlíků. Jaká budoucnost čeká tu naši modrou planetu?

Chci připomenout, že Gagarin za to dnešní selhání politiků nemůže. I přes zákazy ta písnička o hrdinném majorovi je nám občanům stále milá. Připomíná nám ten slavný den lidstva i skromného Jurije A. Gagarina. Jeho modré oči se usmály na každého z nás.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele