V té době ČSSD šla cestou razantní opozice, se silným sociálním programem. Veřejností byla i tak vnímána, což se projevilo i ve volebních výsledcích. ČSSD sestavovala vlády, její premiéři určovali politiku státu. Po 26 letech by se chtělo zvolat, „Kde ty loňské sněhy jsou…!“

Po 26letech jsou delegáti ČSSD opět na Střelnici. Strana má opět svá ministerská křesla. Přesto se doba radikálně změnila. O místa delegátů sjezdu se již nevedou tvrdé boje, delegačenky jsou spíše stranickou povinností. Prázdná místa v sále vypovídají o náladě ve straně. Také atmosféra sjezdu je zcela jiná, zmizela bojová nálada, řada osobností ze strany odešla, či byla vyhnána. Ke koloritu sjezdu patřila i „hymna“ EU, kterou si zkoprnělí delegáti vyslechli hned v úvodu jednání, tedy nejspíše, aby všem bylo jasno.

Na čele strany je od posledního sjezdu nová mladá krev strany, přesto bojovnosti nepřibylo, naopak ČSSD je jen tou kulhající součástí vládní koalice. Pokud se ministři delegátům chlubí, tak je to většinou cizím peřím….

Sociální demokracie již několik let vyklízí své historické pozice, ztrácí tak i své tradiční voliče. V malých městech, na venkově, v průmyslových centrech, …. Strana opouští priority české politiky, dokonce usilovně plave v bruselském rybníčku. Její představitelé již nejsou těmi tvrdými bojovníky za sociální a národní zájmy. Hledají si svá korýtka.

Volební průzkumy nastavily ČSSD zrcadlo, strana se dnes pohybuje kousek nad hranicí 5%. Nedávné senátní volby 2018, byly toho dokladem. ČSSD obhajovala v senátu 13 míst z roku 2012, loni ve 27 okrscích uspěl jen jediný kandidát ČSSD v tradičním hornickém obvodě v Karviné. I to dokládá propad strany. Také mnohá politická vyjádření pánů Petříčků a jim podobných, posílají stranu pod břeh volitelnosti. Tradiční volič ČSSD pak zmateně pobíhá po volebním kolbišti, jednou volí Věci veřejné, podruhé Piráty či SPD, nebo sází na jistotu u ANO…. Jen ČSSD jeho hlas nedostává.

Před 141lety se v Břevnově zrodila česká sociální demokracie, nejstarší česká politická strana. Přežila mnohé doby, nadechla se v roce 1989, v roce 1993 vyšla z hradeckého sjezdu vítězně a s nadějí, přesto ten letošní sjezd se může stát tou smutnou „písní labutí “.