Zmizela doba obchodníka Bajzy z románu Karla Poláčka, zmizel křesťanský duch Vánoc, kdy lidé měli k sobě blízko. A ono to zase není tak dlouho, kdy to platilo. Vánoce se stávají zajatcem komerce, úspěšné Vánoce se měří výší tržeb. Místo Ježíška na nás pokukuje z výlohy červený mužíček s čepičkou, z obchodů už nezní vánoční koledy, nebude dlouho trvat, že i ten vánoční kapr zmizí z našeho stolu.

Zapomínáme, že vedle nás, často na patře v paneláku, žijí rodiny, jejichž děti nemají na školní obědy, nemají ani na školní lyžařský týden na horách, jejich rodiny si na Vánoce půjčují. V očích spolužáků se z nich stávají „socky“. Kriminalita roste, bojíme se večer projít centrem měst. Nedávné tragické události v Praze nejsou zas tak velkým překvapením, z pohledu současné krize západní civilizace. Česko není výjimkou. Násilí vidíme všude, tisíce mrtvých v přímém přenosu. Mladý vzdělaný člověk, vysokoškolák, se stal v Praze hromadným vrahem.

Je ostudnou vizitkou této vlády, že se to děje v době, kdy vyhazujeme stovky miliard za F-35, a naopak omezujeme výdaje na školství, zdravotnictví... Chaotický přístup vlády zapříčinil strmý nárůst cen energií, které s inflací, dostávají třetinu domácností do chudoby. Chudoba dopadá zejména na osamělé seniory a rodiny s dětmi. Narůstá počet lidí v exekuci, dochází k znehodnocení vkladů, které mnohým sloužily jako pojistka pro stáří.

Vláda nyní tápe, dává nám hraběcí rady, jak ušetřit, jak vyhnat zimu z baráku, kolik svetrů si máme vzít či kterou žárovku máme povolit. Do problémů se dostávají průmyslová odvětví, náročná na energie, ocelárny, sklárny... Stovky zručných sklářů skončily v Květné se svým tradičním řemeslem. Práci asi najdou v nějakém skladu nebo v montovně.

To jsou příklady, jak naše energetická soběstačnost zůstala jen na papíře. Nabízí se otázka, zda miliardové investice na plánovanou dostavbu Dukovan nejsou spíše vyhazováním peněz daňových poplatníků. Jak vidíme na cenách energíí v Česku, máme je jedny z nejvyšších v EU, Dukovany to tedy příliš nezmění.

Obdobně v minulosti nám české zemědělství zajišťovalo potravinovou bezpečnost. Vedle ekonomického propadu českého venkova jsme dnes odkázáni na dovozy, brambory cenou dohánějí už i ty banány. Základní potraviny se stávají cenově nedostupnými, lidé nakupují jen akční nabídky. Brambory se prý neurodily, cibule bylo na polích Evropy také méně… Nákupní turistika žene Čechy za hranice, tam nakoupí až o třetinu laciněji.

Fialův nákup Nutelly v Německu se stal mediálním hitem a naší ostudou. Také výlety do Polska se vyplatí. Potravinové banky pro sociálně slabší hlásí meziroční nárůst poptávky. I přes vládní sliby nás obchodníci s energiemi a potravinami straší dalším zdražováním. Fronty na sociální podpory se prodlužují, rodiny s dětmi, senioři se dostávají do neřešitelné pasti. Tisíce bezdomovců bloudí ulicemi... Vláda se chlubí, jak je úspěšná, prý na co sáhla, to zvládla. I přes tyto proklamace ale u občanů propadla, v oblíbenosti jí patří poslední místo.

Vláda se dnes chová jak ta feudální vrchnost, která smetávala poddaným drobečky ze stolu a hladovým rozdávala hraběcí rady, že mohou jíst koláče, když nemají na chleba. Přesto neztrácejme optimismus.

„Věřím, že vláda věcí Tvých k Tobě se zase navrátí, ó lide český.“
(J.A. Komenský, citát na soše Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí)