Celou svoji odbornou kariéru se zabývám očkováním, jeho klinickými a epidemickými aspekty. Za desetiletí praxe jsem se k němu naučil přistupovat především s respektem, individuálně a zodpovědně. Není tedy možné mě hodit do koše s označením „antivax“. To prostě nejsem.

Stejně jako se loni vyrojili v médiích epidemiologové, letos se vyrojili vakcinologové, jimž média „rozumějí“ a které oslovují. Bohužel přibližně jen jeden z deseti zvaných vakcinačních expertů je lékař. Zbývajících devět expertů jsou v lepším případě doktoři přírodních věd, v horším pak inženýři a matematici.

Kam se poděli očkovaní?

Obecně platí v každé epidemii smrtelného onemocnění, že je nutné specifikovat rizikovou skupinu, tedy osoby, jež by měly těžký průběh onemocnění anebo by mohly na infekci zemřít. V průběhu epidemie, kde se mění virus, je třeba provádět kontinuální analýzy zemřelých a znovu potvrzovat nebo rozšiřovat rizikovou skupinu.

I mě mrzí, že některé nemocnice jsou přeplněny pacienty, kteří tam umírají, ale řešení tohoto stavu vidím jen o stupeň dříve, v tzv. přednemocniční péči, která je klíčem k řešení epidemie, a nikoliv v povinném očkování. V médiích se objevují články z prostředí covidových JIP, kde leží jen mladí a neočkovaní – a já se ptám: kde tedy leží těch 30 % očkovaných? Například 7. prosince 2021 bylo nově hospitalizováno 2 385 neočkovaných osob a 1 777 očkovaných. Na JIP pak 362 neočkovaných a 172 očkovaných.

Právě neočkovaní s těžším průběhem nemoci by měli být v centru pozornosti a hlavně analýz, aby se ukázalo, že i člověk mladší 60 let s nějakou další nemocí, léčbou či jiným znakem se objeví v nemocnici nebo na JIP. Takové analýzy se ale neprovádějí, a tak nikdo neví, jak se rozšiřuje riziková skupina a koho dále vakcinovat, aby na JIP neskončil.

Povinně? Šestkrát ne

Myslím si, že vakcinace proti covidu-19 nemůže být povinná z několika důvodů.

1/ Nelze vytvořit kolektivní imunitu.

2/ Proti závažné formě nemoci chrání jen úzkou skupinu očkovaných.

3/ Nejasný dlouhodobý účinek vakcíny.

4/ Není plně prostudovaná imunitní odpověď na všechny složky vakcíny.

5/ Povinnost očkování u profesních skupin zákonitě povede k odchodům ze žádoucích profesí.

6/ Řada osob onemocnění prodělala, a tak má solidní ochranu před závažnou formou infekce.

Očkování proti covidu-19 nevytváří žádnou kolektivní imunitu. Tu může vytvořit jen taková vakcína, jež by zabránila šíření z osoby na osobu, a to vakcíny proti covidu-19 nejsou. Bez ohledu na to, zda je, anebo není člověk očkován, musí nakonec onemocnět, aby si vytvořil komplexní imunitu s ochranou na sliznicích. Obě skupiny mohou onemocnění šířit dál. Každý očkovaný člověk musí projít infekcí covidu-19 a jde jen o to kdy. Aplikace dalších dávek vakcíny povede k odsouvání problému s proděláním onemocnění na pozdější dobu, a to může být jak výhodou, tak i nevýhodou. Z tohoto pohledu povinné očkování v sociálních službách nebo ve zdravotnictví nijak nezabrání přenosu viru od očkovaného a infikovaného zaměstnance k další osobě a třeba pacientovi.

Vakcína asi chrání relativně úzkou skupinu lidí individuálně vůči těžkému covidu-19 a nevytváří ochranu vůči symptomatickému onemocnění. Použil jsem slůvka „asi“, protože to není jisté. Počty zemřelých z počtu infikovaných jsou bohužel vyšší u skupiny očkovaných seniorů (prosím neplést s počty zemřelých z počtu očkovaných). Navíc attack rate (kumulativní incidence v průběhu epidemie) roste v seniorní populaci u očkovaných dramaticky a má opticky větší gradient než u neočkovaných.

S vakcínami obezřetně

Nejsou k dispozici analýzy, jež by pomohly osvětlit skutečný vliv vakcín na hospitalizace a úmrtí. Proto je zbytečné v tuto dobu uvažovat o povinném očkování vojáků, policistů a hasičů. Jsou to mladí a zdraví lidé, kteří by neměli prodělat těžkou formu onemocnění. Jejich odchod ze služby jen kvůli povinné vakcinaci by byl větší ztrátou pro nás občany než pro politiky. Naprosto zvrácené se jeví povinné očkování dobrovolných hasičů. Až bude jednou hořet, pak budou oni – kteří mají práci jako koníček – chybět.

Vakcíny se vyvíjely několik měsíců a od prvního imunizovaného člověka v klinické studii uplynul jen rok a půl. Za tak krátkou dobu není možné zjistit všechny dlouhodobé nežádoucí účinky. Především vliv imunizace v jednotlivých věkových kohortách a následné infekce koronavirem. Nechtěl bych se dožít toho, co se stalo u vakcíny proti horečce dengue, kde při povinnosti očkování očkovali přes 800 000 dětí – a z nich na následnou infekci 130 zemřelo.

Prostě buďme opravdu obezřetní a napřed zkoumejme skutečný vliv vakcíny. Povinné očkování je možné uplatnit tam, kde uvidíme jasnou bezpečnou linku mezi očkováním a ojedinělou následnou infekcí, ale to není případ covidu-19, na který onemocněly již desetitisíce očkovaných osob.

Místo toho, aby se vyvrátily pochybnosti obyvatel ČR ohledně imunologického působení jednotlivých složek vakcíny, tj. lipidů, lipoproteinů a dalších, které by měly chránit nukleosid před jeho degradací, dozvídáme se jen bagatelizační věty. To by měl být úkol pro politiky a jejich poradce, aby všechny obavy obyvatel vyvrátili jasnými fakty, grafikami a videi.

Zastrašování ve formě promítání mrtvých těl určitě nic nevysvětlí, nepotvrdí ani nevyvrátí, zda skutečně je grafen ve vakcíně, nebo ne a jaká je jeho úloha. Stejně je to tak i s ostatními složkami vakcíny. Pochybnosti vyvolává i skutečnost, že obalené nukleosidy mohou cirkulovat několik hodin v těle – a kdo tvrdí opak, měl by vysvětlit obrnu lícního nervu.

Náš život s koronaviry

Jsme rádi, že máme fungující zdravotnictví, policii, armádu i hasiče. Během epidemie covidu-19 jsme poznali, jak je potřebujeme a jak nám pomáhají zvládat všechny těžkosti. Oni svoji práci dělají rádi, často jí podřídili část svého života, studovali, vzdělávali se a třeba i za ní každý den cestovali. Najednou se dozvídají, že prodělané onemocnění se nebere v úvahu, a pokud se nenechají očkovat, budou muset opustit svoji práci, které obětovali třeba i značnou část svého života. Pro ně to bude ztráta a pro stát ještě větší. Ve společnosti se vytvoří jizva, kterou nic nezahojí.

Prodělání onemocnění se u nás považuje jen za vstupenku k očkování, i když s odkladem, ačkoliv ve většině případů je to zbytečné. Kolik osob, jež covid-19 prodělaly, leží a leželo na JIP a kolik jich zemřelo, třeba v porovnání s plně očkovanými osobami? Je nutné vzít jako fakt, že jsou u nás osoby, jež onemocnění prodělaly a nechtějí se očkovat. Jen pro příklad – ve Švýcarsku se po prodělání covidu-19 uznává ochrana na jeden rok a v případě pozitivity v protilátkovém testu pak tři měsíce.

Stát jsme si vytvořili proto, aby nám pomáhal ve složitých životních situacích, nikoli proto, aby lidé, kteří mají pochyby o očkování proti covidu-19, byli osočováni, umlčováni nebo propouštěni z práce.

Přestaňme si hrát na to, že virus zastavíme uzavíráním hranic a že ho eliminujeme ze společnosti. Koronaviry tady byly, jsou a budou – a nic s tím nezmůžeme. Jen se s nimi musíme naučit žít, a to i bez povinného očkování.