Slovenské referendum na ochranu tradiční rodiny před homosexualismem přineslo očekávaný výsledek, když více než devadesát procent všech hlasujících podpořilo požadavky Aliance za rodinu. Zúčastnilo se jej 21,4 procenta z více než 4,4 milionu oprávněných voličů. Pro zákaz adopcí dětí homosexuály hlasovalo 94,5 procenta zúčastněných. Pro to, aby se manželstvím nemohlo označovat žádné jiné soužití osob kromě svazku muže a ženy, bylo 92,4 procenta. A s tím, aby školy nemohly vyžadovat účast žáků na hodinách sexuální výchovy, souhlasilo 90,3 procenta hlasujících.

Milión Slováků řeklo ano rodině

Nyní přinejmenším víme, že takřka milión dospělých Slováků nemá strach utkat se s jednou z vůdčích hlav saně, ohrožující naši civilizaci napříč celým postkřesťanským Západem. Nic to však nemění na tom, že ani po tomto skvělém výsledku se Slovensko z drakova područí nedokázalo vymanit. Může za to nejen blokáda v médiích, kampaň liberálně levicových stran, v čele se slovenskou obdobou českých Svobodných (Sloboda a solidarita), vyzývajících Slováky, aby se plebiscitu neúčastnili, ale především padesátiprocentní kvorum, požadované pro platnost jeho výsledků. V dračích slujích, zdaleka nejen těch slovenských, se proto po celou noc bujně slavilo.

Podívejme se však na výsledky referenda optikou jiných čísel. Voleb do slovenských samosprávných krajů se v roce 2013 zúčastnilo zhruba 20 procent voličů, tedy méně, než kolik jich odevzdalo svůj hlas v dnešním neplatném referendu. Přesto výsledky platily, takže se dnes přes krajské samosprávy, o jejichž složení rozhodl tento počet Slováků, do země valí korupční dotace z Bruselu, jako by se nechumelilo. Jiné srovnání: Poslední parlamentní volby vyhrála strana SMER-SD premiéra Fica se ziskem 1 134 280 hlasů, za něž si vysloužila 83 mandátů. Díky tomuto výsledku, kdy pro svůj program získala jen o něco málo více hlasů, než kolik získala Aliance za rodinu, mohla na Slovensku, vlastně od roku 1989 poprvé, vzniknout „vláda jedné strany“.

Bruselský drak a jeho sémě

Ještě absurdněji vyzní neuznání výsledků referenda při srovnání s účastí slovenských voličů ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014. Tehdy, navzdory masivní mediální masáži, krmené milióny eur z hlavního dračího doupěte, přišlo k eurournám pouhých 13,05 procent voličů! V kontextu slovenského referenda a jeho zákonného rámce lze dojít k oprávněnému závěru, že Evropský parlament postrádá jakoukoli legitimitu.

Absenci legitimity Evropského parlamentu (EP), jednoho z čelných orgánu evropské postdemokracie, nepodtrhuje jen stále nižší volební účast, ale i aktivity mnoha jeho členů. Dva dny před konáním referenda vydala své prohlášení druhá nejsilnější skupina v EP, sdružující socialistické strany. Slovenský plebiscit v něm označila za „velmi kontroverzní“ a „diskriminační vůči LGBT osobám“. Vyvolává prý „znepokojení napříč Evropskou unií“, a proto bylo třeba slovenské občany vyzvat, aby se bojkotem referenda postavili „za demokracii a lidská práva“.

Z těchto slov je zřejmé, že drak a jeho sémě nehodlají připustit, aby se prostřednictvím voleb či referend, tedy prostředky demokratické politiky, mohl zvrátit vývoj posledních desetiletí, stanovený architekty Krásného nového světa.

Aktivizace prorodinných sil

Důvod k poraženeckým náladám? To rozhodně ne! Aktivizace prorodinných křesťanských sil, podporovaná církevní hierarchií, může v budoucnu sehrát významnou společenskou úlohu, a to nejen na Slovensku. Ne náhodou podpořily slovenské referendum mnohé konzervativní prorodinné síly v Evropě. Zvláště důležitá byla návštěva předsedkyně francouzského hnutí La Manif Pour Tous v Bratislavě, občanské iniciativy, jež dokázala přivést do ulic Paříže přes milion ochránců tradiční rodiny.

Právě spolupráce všech organizací stojících proti mocné světové homosexualistické lobby je pro evropské totalitní elity zlým snem. Jejich záměr je totiž právě opačný. Chtějí, aby se o postupné likvidaci tradiční rodiny příliš nemluvilo a jen se posouvaly zákonné normy ve všech státech koordinovaně ve směru stále větších deviací, jež rodinu, jako jeden z posledních pilířů přirozeného světa, zcela podminují a nakonec i zničí. 

Česká politická scéna do slovenského boje za záchranu rodiny ničím zásadním nepřispěla. Liberálové, levičáci, havlisté – ti všichni se z neplatnosti referenda radují. O falešnosti dvou parlamentních údajně „křesťansky orientovaných“ stran – KDU-ČSL a TOP 09 – jež se v jiných mezinárodních kauzách tak ochotně angažují (lidovecká europoslankyně Šojdrová právě drží hladovku za uvězněnou ukrajinskou pilotku – vražedkyni,) slovenské křesťany nijak nepodpořily.

Jediná z českých stran, jež slovenské referendum alespoň morálně podpořila, je konzervativní Národní demokracie: „Národní demokracie blahopřeje organizátorům referenda, smeká před jejich prací, která si zaslouží obdiv, vyjadřuje jim plnou podporu a alespoň symbolicky se připojuje k tomuto významnému slovenskému všelidovému hlasování a spolu se všemi konzervativci a lidmi zdravého selského rozumu hlasuje třikrát „ano“. Národní demokracie považuje slovenské referendum o rodině za inspirativní. V případě, že v České republice nastanou příhodné podmínky, bude takový krok iniciovat i u nás.“

Genderová válka proti rodině

Spojení konzervativců napříč Evropou za přirozené a křesťanské hodnoty je zřejmě největším přínosem, jež slovenské – úspěšné, ale neplatné – referendum může do budoucna přinést.

V pondělí 16. února proběhne v Praze diskusní večer Hovory na pravici, pořádaný konzervativním sdružením Akce D.O.S.T. Na Novotného lávce bude ústředním tématem současná „genderová válka proti rodině“. Vystoupí zde se svým hodnocením výsledků referenda zástupce slovenské Aliance pro rodinu Marek Michalčík. Kromě něho také ruský představitel mezinárodního Světového kongresu rodin Alexej Komov, který promluví o krocích současné ruské administrativy při obraně rodiny před dekadentními vlivy, přicházejícími ze Západu. Radim Ucháč z českého Hnutí pro život se bude zamýšlet nad tím, jak umělé potraty deformují identitu mužů i žen a Antonio Brandi z Itálie promítne a okomentuje poslední výstřelky takzvané sexuální výchovy na tamních základních školách.

Jak je i z této připravované debaty zřejmé, konzervativní hnutí v celé Evropě hledají různé metody jak bojovat proti bruselské „pokrokářské“ agendě a jak je lépe koordinovat. Proto i přes zdánlivý neúspěch slovenských obránců rodiny lze ve výsledcích referenda spatřit zabliknutí světla na konci tunelu.

Vyšlo na Protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.