Mám porůznu více pracovních úvazků a jednou z mých činností je mimo jiné i práce pedagogická. Věc, o které chci napsat, však považuji za natolik závažnou, že identitu škol, kde vyučuji, zamlčím, a to především s ohledem na vedení, jemuž nechci přidělávat problémy. Jak jsem to tak počítal, tak letos vyučuji již 42. rokem a s mládeží a různými řediteli a kolegy pedagogy jsem zažil leccos – dobrého i méně dobrého, jak už to tak bývá. Toho pěkného a dobrého bylo zatím více a ještě předloni mě vůbec nenapadlo (a jistě nejen mě), čeho se ještě „na stará kolena“ dožiji a čeho budu svědkem.

Začalo to (ne)oficiálním „vyhlášením“ takzvané „doby covidové“. Vzhledem k tomu, že už něco pamatuji, bral jsem to i já zpočátku velmi vážně, ale postupem času a s myslícímu člověku stále méně pochopitelným vývojem událostí si o tom všem čím dál tím více myslím svoje. Tím nyní nebudu zdržovat.

První problémy se dostavily ve chvílích, kdy i já jsem začal být nucen vyučovat „distančně“. Když jsem na počátku 80. let nastoupil na svá první pracovní místa, byl výkřikem komunikační techniky elektrický psací stroj, o internetu se nám ani nesnilo. Bez jakýchkoliv školení a prakticky při plném pracovním vytížení jsem jako mnozí jiní byl nucen v podstatě jako samouk bez pomoci zvládnout práci nejprve v T602, když jsem to již jakžtakž uměl, znenadání se objevil „Wordperfect“, který byl záhy vystřídán „Windows“, atd., atd. Bylo to „na hlavu“ a občas i o nervy. A když už jsem si naivně myslel, že od podobných „radovánek“ budu mít do penze pokoj, přišlo tohle!

Distanční výuka se stala povinnou. Nikdo mi však dosud nevysvětlil, na základě jaké právní normy (nebo právních norem) je mojí povinností vlastnit počítač s potřebným softwarovým vybavením! Moji nadřízení mi s úsměvem prozradili, že nejlepší jsou „Teams“ a ať si je „stáhnu a nainstaluji“. Přiznám se, že v tu chvíli jsem viděl fialově! No nic, nakonec jsem si s tím poradil a začal se skřípěním zubů distančně vyučovat především proto, abych maturitní a závěrečné ročníky, které také bohužel vyučuji, nenechal ve štychu. Musím říci, že v mnoha ohledech je to dobrodružství. Nejen kvůli permanentně přetížené síti, ale i kvůli nejrůznějším „buzeracím“ kvůli licencím (což naštěstí řeší u nás vedení, ale už jsem zažil, že díky opomenutí této digitální byrokracie jsme týden nemohli učit) a třeba i kvůli takové „maličkosti“, že „Teams“ neumožňují pracovat s jinými časovými úseky než 30 nebo 60 minut, takže prakticky není možné vejít se do školou daného časového rozvrhu.

A teď si představte, že do toho všeho jsme dostali ze sekretariátu ředitele mail tohoto znění: „Dobrý den, upozorňujeme na skutečnost, že Česká školní inspekce se přímo napojuje do distanční výuky. Žádáme Vás, abyste dodržovali stanovený rozvrh hodin a zapisovali vyučovací hodiny a absence žáků do třídních knih.“

Vážení soudruzi, tak tohle už je opravdu za hranou!! Co si to vůbec dovolujete?? Nyní už velmi vážně přemýšlím o tom, že s tím praštím a do důchodu to „doklepu“ na pracovištích sice hůře placených, ale tam, kde mě nebuzerují! Co znamená, že inspekce se přímo napojuje do distanční výuky?? To jako má být „kontrola“ v podobě tajného špiclování a šmírování?? Bývalo slušností dobrým zvykem, že inspekce se alespoň řediteli předem ohlásila a když někdo z vedení školy chtěl v mé hodině provést hospitaci, byl jsem o tom předem informován! Co je tohle za estébácké manýry z časů „Velkého bratra“!? A co takhle GDPR?? S fotografiemi dětí na školních akcích se dělají drahoty, když mají být někde zveřejněny a tohle je v pořádku?? A uvědomují si soudruzi inspektoři, že tím narušují soukromí nejen pedagogů vyučujících z domova, ale i žáků a studentů, kteří doma absolvují distanční výuku? Však také společností kolují (zatím) veselé historky o tom, jak za žákyňkou nechtěně defiluje maminka ve spodním prádle, jinému klučíkovi zalehl klávesnici počítače kocour a jiné podobné. Však já už mám také pár příběhů, zvláště ze školy, kde vyučuji dospělé: Jak se tak přes „Teams“ přihlašují, tak vidím – ten vykuřuje dýmku, ten popíjí z „lahváče“, tahle zase mezi výukou odskakuje k plotně… Jednou se mi na monitoru dokonce objevila studentka úplně nahá! Když jsem ji upozornil, vykřikla a vypnula kameru, aby se po několika minutách objevila již oblečená…

Takže jestli chtějí mít soudruzi inspektoři podobné „povyražení“, nechť, ale beze mě! Pokud zjistím,že jsem „tajně“, bez upozornění a vyrozumění šmírován (protože toto nelze nazvat kontrolou, ale nehoráznými a nemravnými praktikami horšími než za předlistopadového režimu), okamžitě rozvazuji pracovní poměr, a to bez ohledu na důsledky pro kohokoliv (i mě samotného)!
A ostatní kolegy pedagogy si dovolím tímto upozornit, že tyto věci se dějí pod „rouškou“ a záminkou nezbytnosti a povinnosti takzvané distanční výuky vynucené naprosto paranoidní společenskou situací, kterou já už naplno, veřejně a bez zábran nazývám ŠARÁDOU!

Slušností každé kontroly je ohlásit se. Pokud bude tato základní mravní norma opomíjena, nebudu mít zábrany normy slušnosti opomíjet též.