Náboženství nám jako hlavní regulativ předkládá Desatero božích přikázání. Málokdo je sice všechna celoživotně dodržuje, nařízení jsou však jasná. Ale podívejte se třeba na klasické příkazy biblické! Zatímco podle Starého zákona byl homosexuální styk trestán ukamenováním, je dnes v České republice homosexualita vyškrtnuta ze seznamu nemocí a od roku 1990 je jakákoliv diskriminace homosexuálního chování zákonem odstraněna. U některých dynastií starého Egypta byl po celé generace povolován sňatek faraona pouze s vlastní sestrou. Dnes je nutno před podobným chováním českého občana důrazně varovat. Takový výběr nevěsty by mohl zajímat především orgány činné v trestním řízení.

Rozdíly nejsou samozřejmě jenom mezi společnostmi rozdílnými o čtyři tisíce let. V dnešní době panují stále i mezi rozvinutým s rozvojovým světem. A netýká se to třeba jenom ohromnou diferencí mezi přírodním skanzenem na Nové Guinei a společenstvím lovců sběračů v oblasti africké pouště Kalahari. Mávání ztopořeným penisem, tento u nás odsouzeníhodný exhibicionismus, je tam posuzován jako normální součást dvoření a námluv. Pohlavní styk s osobou stejného pohlaví je dosud trestným činem dokonce ve 23 státech USA. Ve Velké Británii je pro sexuální styk zákonem určen věk 16 let, pro homosexuální styk je však věková hranice o dva roky vyšší, aniž má tato ochrana mládeže jakékoliv vědecké zdůvodnění. Na teorii vzniku homosexuality „svedením“ věří snad už jenom pár ojedinělých náboženských tmářů. Smutné je ovšem, že někteří z nich dosud zasedají v zákonodárných sborech.

V antice byla dokonce pedofilie ušlechtilým činem vychovatelství, aniž tím žáci nějak utrpěli. Vzpomínám si dokonce na kuriózní situaci, kdy na mezinárodní sexuologické vědecké konferenci v Paříži v roce 2000 hodlal vystoupit francouzský kolega s referátem, že pedofilie nepředstavuje většinou žádné násilí a je chováním veskrze normálním. Organizátoři konference nejenže přednesení tohoto referátu zabránili, ale dokonce autora ani do jednacího sálu konference vůbec nevpustili. Chudák stál v předsálí a svůj cyklostylovaný referát nám osobně rozdával. Vzpomněl jsem si nedávno na tohoto odvážného pionýra pedofilie, když se mi dostal do ruky jiný revoluční názor o tom, že za sto let nám budou naše odsouzení pedofilie představovat podobný historický relikt jako dnešní odsouzení onanie nebo homosexuality. Ale já to neříkám! Nejsem revolucionář ani sebevrah. Můžu si to třeba myslet, ale říkat se to nesmí, protože je to dnes ještě nekorektní a mně to riziko nestojí za to.

Absolutní tabuizace sexu s dětmi není po celém světě platnou normou. Snad největší rozdíly mezi různými zeměmi panují právě v určení věku, v němž je dospívající dítě chráněno před předčasnou sexualizací. U některých přírodních národů, kde je povolen styk dospělých mužů s dívkami třeba už od šesti let, neshledaly výzkumy u těchto děvčat žádné škodlivé následky na jejich dalším duševním a sexuálním rozvoji. Znovu prohlašuji ať to nikdo v žádném případě nepovažuje za nějakou propagaci pedofilie! Není k tomu ještě vhodná doba. Ale už dnes můžeme aspoň říci „jiný kraj – jiný mrav“.

Zajímavé je zjištění rozdílů, které panují ve věku sexuálního konsensu mezi jednotlivými státy USA. Rozdíly se pohybují od 11 do 18 let. V některých státech USA je dosud trestným činem manželská nevěra, orální nebo anální sex, dokonce zákony někde předepisují při souloži praktikovat pouze výhradně takzvanou misionářskou polohu „face to face“ (tváří v tvář). Přímo šalomounsky postupovalo při stanovení sexuální zletilosti zákonodárství Ruské federace. Vzhledem ke kulturním rozdílům mezi národy pro jistotu zákonodárci neurčili přesný věk a jako trestný stanovili styk s osobou „nedostatečně zralou“. To stanovení věku sexuální zralosti soudcům věru nezávidím.