Porodnictví se mi zalíbilo a téměř po celé další půlstoletí jsem se zabýval touto bohulibou činností a vlastníma rukama přivedl na svět stovky a možná tisíce novorozenců. Mnohé za dramatických okolností, mnohé císařským řezem, ale vždycky s pocitem zodpovědně a dobře vykonané práce. Ona to vlastně ani není obyčejná práce. Někteří starší kolegové ji správně používali název porodnické umění – ars obstetrica. Ano, pokud jsou obory vnitřní medicíny vědou a chirurgie víceméně řemeslem, byli jsme vždycky hrdí na to, že pěstujeme vlastně zvláštní druh umění.

Dnes už pouze jako umělec v penzi sleduji počínání mladších kolegů maximálně jako soudní znalec v oboru porodnictví a gynekologie. Pohled seniora na dnešní porodní sál je však poněkud trudný a zarmucující. To, co bylo kdysi naším uměním a co jsme s určitou dávkou hrdosti nazývali „lékařským vedením porodu“, je odsouzeno do starého železa, jelikož zapáchá snahou o dominantní postavení lékaře – porodníka. Ten sice může být na základě svých studií a zkušeností přesvědčen o tom, co je pro rodičku a novorozence nejlepší, v žádném případě však nesmí tento svůj názor uplatňovat. Může zde vystupovat pouze s hlasem poradním a konečné rozhodnutí je výhradně na ženě samé. Tato žena totiž už není rodička, nedejbůh dokonce maminka, kteréžto označení považuje za genderově nekorektní a potupné. Jedná se samozřejmě o klientku, která na porodní sál přichází s vlastnoručně vypracovaným porodním plánem. K jeho formulaci přispěly názory spřízněných klientek, které si na sociálních sítích vyměňují názory na ty nejsprávnější porodnické postupy. Po pravdě řečeno, některé tyto postupy jsou poněkud šílené.

Často platí absolutní zákaz použití jakýchkoliv medikamentů, zejména takových, které by porod urychlily nebo klientku zbavily bolesti. Samozřejmostí je přítomnost partnera nebo dalších příbuzných a známých, dokonce někdy i nezletilých sourozenců novorozeného dítěte. Nejvíce škodlivá je pak přítomnost lékaře, který je nositelem všech nenormálností, léků a umělých postupů, nebo nedejbože nastřižení hráze. Z přerušení pupečníku se stává jakýsi mysteriózní obřad, ba slyšel jsem dokonce o nových trendech ponechání placentárního spojení i několik dní. S placentou se taky mohou vykonávat různé obřady včetně jejího pojídání – dělají to přece některá zvířata, je to v souladu s přírodními zákony. Klientka někdy žádá o možnost odnesení placenty domů a její následného zakopání pod jabloní. Jablka jsou pak prý zcela jistě zázračná.