Nic mimořádného v dnešním světě, kdy kdekdo komentuje věci, o kterých nic neví. Normálně by mě to nechalo chladným, ale v tomto případě musím reagovat, protože to jediné co jako manažer mohu a chci svým zákazníkům (společnostem a jejich vlastníkům) nabízet, jsou výsledky a těmi se pochlubit, na rozdíl od jiných ve VOP CZ, můžu. 

Protože je VOP CZ resp. strojírenství a defence sektor moje srdcová záležitost, rozhodl jsem se pro svůj (předpokládám poslední) komentář k VOP CZ, protože cesta, jak vybudovat zdravý a prosperující podnik, který plní svoje poslání, existuje a nastíním ho na konci svého komentáře. Tak pojďme od domněnek k faktům.

Když jsem do VOP CZ v 10/2019 vstoupil, dostal jsem od tehdejšího ministra obrany Metnara 3 úkoly:

1)  Dostat podnik do zisku resp. stabilizovat jeho cash-flow

2)  Zpracovat strategii podniku na nadcházejících 5 let

3)  Navýšit poměr zakázek v rámci obranného průmyslu

Primární byla stabilizace cash-flow, jelikož podnik na tom po několika letech vysokých ztrát nebyl vůbec dobře a pokud bych nic neudělal, podnik by nepřežil.

To se mi podařilo velmi rychle. Náklady spojené s přezaměstnaností jsem začal snižovat de fakto okamžitě, jelikož se mi s místními odbory podařilo najít shodu na dalším postupu. Podařilo se to proto, že jsem jim vysvětlil situaci a ukázal cestu, jak se z toho společnými silami dostaneme a zároveň jsem jim slíbil, že to co obětují na začátku našeho vztahu, tak jim zase, až to bude ekonomická situace umožňovat, vrátím. Tento svůj slib jsem následně v roce 2022 i splnil.

Za dobu mého působení se snížily osobní náklady o 250 M CZK, narostla produktivita práce a zvedla se průměrná mzda.

Kromě toho se mi podařilo snížit poměr fixních nákladů na celkových nákladech z 29% v roce 2019 na 26% v roce 2021.

Zároveň se dařilo i ve variabilních nákladech. Navzdory složitosti nákupního procesu (podnik podléhá Zákonu o zadávání veřejných zakázek) jsem vysoutěžil levnější dodavatele a to i přes to, že jsme byli x-krát napadeni ze strany „tzv. zavedených a údajně pro podnik nezbytných“ dodavatelů u ÚOHS. Řízení u ÚOHS jsme vždy vyhráli. Jediné co se stalo bylo, že byl státní podnik poškozen, jelikož jsme náklady začali spořit později, než by jsme bývali mohli.

Druhou prioritou bylo zpracování strategie podniku. Strategie na období 2021-2025 byla na základě mého návrhu ministerstvem obrany schválena v 12/2020. Na začátku roku 2022 jsem plnění strategie za rok 2021 vyhodnotil a poslal na MOČR k projednání. K projednání výsledků plnění bohužel i přes mé opakované urgence nedošlo.

Třetím úkolem bylo navýšení poměru zakázek v rámci obranného průmyslu. V roce 2019 podnik začínal na 13% a v posledním celém roce mého působení v roce 2021 skončil na 23% tržeb v obranném průmyslu vůči celkovým tržbám. Tady je nutné podotknout, že jsem nespoléhal jen na AČR, ale 23% se podařilo získat i díky zakázkám pro soukromé subjekty ať už v ČR či v zahraničí. To se podařilo zejména proto, že jsem významně posílil zahraniční obchod. Dokonce se na začátku roku 2022 podařilo vyhrát veřejnou zakázku na servis BVP-2 pro AČR a tím koho podnik porazil byl EXCALIBUR ARMY. Zároveň byly domluvené projekty v zahraničí, které se měly v roce 2022 podepsat. Bohužel s mým odvoláním všechny tyto projekty padly.

Podstatné ale bylo, že podnik měl pro všechny modernizační a investiční programy, o kterých se v současnosti v rámci pozemní techniky AČR jedná (ať už veřejně či neveřejně) svoje vlastní řešení, které také MOČR nabídl. Každý jeden z těchto projektů by VOP CZ zajistil prosperující budoucnost. Když bych to měl konkretizovat, tak to jsou projekty v celkové výši cca 100 mld. Kč.

Protože cash-flow podniku bylo stabilní a průběžně se zlepšovalo, tak si VOP CZ po dlouhé době mohl dovolit i investice do vlastních produktů a do obnovy technologického vybavení.

V roce 2021 podnik zahájil vývoj nové generace vlastního produktu – autonomního pozemního vozidla „UGV TAROS“ (investice v řádech vyšších desítek milionů korun). Pro mě je překvapující, že za současné situace, kdy všichni mluví o autonomních prostředcích jako o budoucnosti všech vyspělých armád, tak AČR nic v tomto segmentu  nenakupuje, i když existuje domácí výrobce VOP CZ. Je to zarážející i kvůli tomu, že AČR již tuto platformu oficiálně v roce 2020 zavedla do své výzbroje (jako jedna z prvních armád NATO) a je tedy možné ji bez problémů nakoupit napřímo od VOP CZ.

Na začátku roku 2022 podnik uzavřel kupní smlouvy na nákup nových výrobních technologií - laser, plazma, ohraňovací lis a několik CNC strojů (opět v řádu vyšších desítek milionů korun). Tato investice významně sníží výrobní náklady do budoucna a aktuálně je již zprovozněna.

Razantními úspornými opatřeními a dohodami na nových obchodních podmínkách se zákazníky (navýšení cen) se VOP CZ podařilo přežít (mimochodem bez pomoci MOČR) 2 těžké covidové roky 2020-2021, kdy zakázky v civilním strojírenství klesly až o 60 % a v roce 2022 poprvé za dlouhé roky plánoval a dosáhl zisku.

Zisk roku 2022 mohl být a i byl plánován vyšší, než kolik nakonec dosáhl tandem Špok a Kučera, kteří byli po mém odvolání ministryní obrany v 5/22 (mimochodem bez udání důvodu) opět pověření řízením  VOP CZ (mimochodem bez výběrového řízení). Jsou to ti samí manažeři, kteří podnik dostali v období 2014-2019 (mimochodem v období bezprecedentního růstu ekonomiky) do hlubokých ztrát. Celkový výsledek jejich působení v podniku (2014-2019) byl -350 mil. korun.

Paradoxem je, že i když toto jsou fakta, tak nemůžu říci, jak moc jsou nebo nejsou současní manažeři dobří, jelikož neznám zadání, které dostali. Asi to ale opět nebyl zisk, protože když by to byl zisk, tak z hlediska logiky jmenováni být nemohli, vzhledem ke zkušenostem, které s nimi MOČR mělo a vzhledem k jejich předchozí profesní minulosti např. VÍTKOVICE POWER ENGINEERING (v konkursu). Toto se potvrdilo dnes, když byla v médiích zveřejněna zpráva, že podnik míří v roce 2023 k 30-ti milionové ztrátě a že v podniku je vzpoura.

Jelikož mi není lhostejný další osud VOP CZ a podle mě je řešení vcelku jednoduché, tak pro všechny kdo budou chtít řešit jeho další budoucnost  navrhuji řešení:

1) Ministryně obrany Černochová by měla jasně uznat svoji chybu, protože tady je zodpovědnost zcela jasná – ředitele podniku jmenuje a odvolává ministryně obrany. Když to neudělá, tak jí těžko někdo bude věřit, že chce něco řešit i proto, že ve VOP CZ za svého působení na pozici ministryně dle mých informací ještě fyzicky nebyla, i když je VOP CZ její klíčový podnik.

2) Odvolat současné vedení podniku, minimálně Špoka a Kučeru a dočasně pověřit řízením vybraného manažera z VOP CZ

3)  Vypsat výběrové řízení na pozici ředitele podniku, kde bych si prostor pro správný výběr rozšířil tím, že bych nepožadoval prověrku NBÚ jako nutnou podmínku v době výběru, ale jako dodatečnou podmínku.

4)  VOP CZ by mělo získat od MOČR napřímo minimálně tyto zakázky:

a. Servis nového BVP CV 90 – takto to bylo i původně AČR a MOČR požadováno a dává to jednoznačnou logiku, když servis bude dělat ten subjekt, který dělal finální montáž vozidla a tudíž ho zná dokonale a má na to vyškolené zaměstnance

b. Napřímo se dá zadat zakázka na další cisternové vozy PHM CAP a CAPL

c. Napřímo se dá zadat zakázka na cisternové vozy na pitnou vodu CITRA

d. Napřímo se dá zadat zakázka na autonomní vozidla UGV TAROS

Zakázky b,c,d se dají zadat napřímo, jelikož je VOP CZ již do AČR dodala a tudíž není potřeba je soutěžit, jen se ověří znalcem jejich tržní cena.

Výše uvedené se dá udělat hned.

Pak jsou zakázky, které chce MOČR soutěžit, ale při troše dobré vůle se dají zadat také napřímo, tak jak to dělají všichni naši především západní sousedé z odůvodněním národní bezpečnosti (např. Francie je v tomto specialista).

Nevím, jestli jsou všechny veřejné, tak o nich nebudu mluvit, ale minimálně se jedná o 3 další akviziční projekty.

Jak už jsem psal výše, součet těchto zakázek je dle mého odhadu cca 100 mld. Kč, tj. soukromé společnosti nemusí mít strach, že by na ně „nezbylo“, pokud tedy nebudou chtít všechno.

5) Další potřebná věci pro VOP CZ je výměna některých manažerů společnosti, kteří nejsou kompetentní k výkonu své funkce. Bez jejich výměny se situace podniku nezlepší.

Moje osobní zkušenost je bohužel velice smutná. Všechny manažery, které jsem svého času z tohoto důvodu z VOP CZ propustil, byli staronovým tandemem Špok, Kučera opět přijati zpět a všichni ti, které jsem přijal (a všichni prošli řádným výběrovým řízením) byli propuštěni, bez ohledu na výsledky jejich práce.

6) Všichni ti, co budou chtít řešit další osud VOP CZ by si měli do VOP CZ zajet a získat informace z první ruky, aby neoperovali jen s cizími názory a dojmy, ale z vlastní zkušenosti.

Proč o tom mluvím je, že např. během mého působení ve VOP CZ se nikdo z kritiků VOP CZ z řad politiků ve VOP CZ neobjevil (výjimkou byl ministr Metnar)

Na úplný závěr bych chtěl říci, že i přesto všechno, co jsem v rámci svého působení ve VOP CZ zažil, to pro mě byla zajímavá zkušenost, minimálně proto, že i státní podnik se dá dostat do zisku, protože základní ekonomická pravidla platí všude.

No a všem svým potencionálním budoucím zaměstnavatelům bych chtěl vzkázat, že pokud byste svoji společnost nechtěli dostat do zisku, tak si mě nenajímejte, tento úkol bohužel neumím plnit.

R.I.P. VOP CZ