Ze všeho nejdůležitější je však koncentrovat se na samotný zvuk a jeho drobné, často nenápadné odlesky, které mezi sebou vytvářejí křehké vztahy. Hudba italského modernisty nepracuje s tradičními motivy a jejich rozvíjením, zavrhuje dokonce hierarchii jednotlivých tónů a tím dává všem stejnou důležitost. Jednotlivé hudební myšlenky jsou odděleny tichem, aby je posluchač mohl vstřebat a zamyslet se nad nimi. Mimochodem Luigi Nono byl přesvědčeným komunistou a utopistou a jako skladatel zůstal svým ideálům věrný do konce života.
Koncert uvedl tradičně netradičním způsobem dramaturg Petr Kofroň, který zasvětil posluchače do koncepce již jednadvacáté koncertní sezony cyklu Krásy dneška. V letošním roce se Kofroň nechal inspirovat umělci sympatizujícími s komunistickými ideály, a to jak v předválečném Německu, tak v poválečné Itálii. Ve svém úvodním proslovu zmínil, že o italské hudbě padesátých let mnoho nevíme, a tak byl celý koncert reprezentovaný pouze jediným, a to ještě zdaleka nejslavnějším umělcem. Škoda, protože jistě zajímavým protějškem by Nonovi byl například německý skladatel Hans Werner Henze, který druhou polovinu života strávil právě v Itálii, kde otevřeně proklamoval svoje levicové názory. Později, během diskuze s hudebníky, mě napadlo, proč do dramaturgie tohoto cyklu nebyl, ať už z recese, zařazen také „komunismus český". Tento nápad si možná Petr Kofroň schovává pro příští sezonu, neboť tzv. česká angažovaná tvorba by vydala na celý cyklus. Nutno podotknout, že by nemusela být zákonitě naplněna špatnými, schematickými díly. Jak ukázaly minimálně dva koncerty z Krás dneška, levicové ideály byly pouze motivací a hnací silou pro jinak svobodomyslné a tvořivé umělce.
Ještě chvíli před tím, než si hudebníci připravili rozsáhlé notové materiály, spustil zvukař do sálu přednahraný hluk tovární haly. Luigi Nono se totiž svého času hudbou snažil dělnické třídě co nejvíce přiblížit industriální prostředí, neboť „...prostor, ve kterém trávili své životy, přece nabízí tolik zajímavých zvuků!" To už ale primarius smyčcového kvarteta David Danel odstartoval čtyřicetiminutové dílo Fragmente-Stille, An Diotima a hladina hluku v sále plynule klesala, až zůstal pouze dech a příležitostné zavrzání židlí. Nonova skladba sestává z padesáti dvou kratších úseků, které jsou odděleny tichem. Zprvu by se mohlo nesoustředěnému posluchači zdát, že hudebníci improvizují nahodilé zvuky, ale po chvíli koncentrace vás skladba začne vtahovat do svého světa a jejich vnitřních zákonitostí. Fragmente-Stille obsahuje útržky z novely Hyperion německého spisovatele Friedricha Hölderlina, které jsou posluchačům utajeny. Působí pouze na hráče, jejichž cílem je vnitřní myšlenky textu převádět dle notového rukopisu do interpretace. Výsledkem je niterná kontemplace, z níž nás jen jednou za čas vytrhnou prudká, expresivní gesta. V podobném duchu se nesla i druhá kompozice s názvem Hay que caminar soñando pro dvoje housle, tentokrát v brilantním podání Davida Danela a Romana Hraničky. Hráčské party, rozděleny do třech svazků, byly rozmístěny v prostoru potemnělého pódia a hráči mezi nimi podnikali metaforickou pouť. Jejich hlasy se ozývaly pokaždé z jiné části prostoru a navzájem splývaly v jeden celek. David Danel dokonce vyzval publikum, aby se během produkce nezdráhalo procházet mezi notovými stojany. Luigi Nono by se jistě radoval.
Hostem večera byl i scénograf a architekt Daniel Dvořák, který ve zkratce připomněl svého učitele, legendárního scénografa Josefa Svobodu. Ten, taktéž zapálený komunista, měl možnost spolupracovat s Nonem na inscenaci jeho monumentální opery Intoleranza. Italský skladatel měl tedy mnoho důvodů navštěvovat Prahu a zdejší okruh skladatelů tzv. Nové hudby intenzivně vstřebával jakékoliv nové hudební podněty. Nonovy ideály se sice časem ukázaly jako nereálné, avšak na jejich základech zbudovaný hudební jazyk zásadně ovlivnil skladatelské uvažování ve dvacátém století. Nezůstaly po něm úderné proletářské pochody ani symfonie, nýbrž hluboká a především soucitná hudba.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.