Spolkový prezident Alexander Van der Bellen dlouho mlčel, ale nyní upozornil - instituce republiky jsou imunitním systémem státu, a nemůže se dopustit jeho oslabení. Proto závěry vyšetřovacího výboru o Ibize je nutno přijímat s respektem. Van der Bellen vyzval zejména politiky, aby je brali vážně, což se považuje, že je adresoval ministru financí Gernotu Blümelovi a kancléři Sebastianovi Kurzovi a jejich lidovecké straně ÖVP. Vzniká tak v politických kruzích otázka, co se stane s koalicí, obtěžovanou obviněním z korupce a vyšetřováním?

Političtí experti se nyní dohadují, že lidovcům docházejí možní koaliční partneři, když v posledních letech vyzkoušela několik konstelací. Vláda se sociální demokracii skončila krátce poté, co vyskočil na vrchol ÖVP právě Sebastian Kurz. Pak sloužil spolu se stranou Svobodných FPÖ, když o dva roky později skončil kvůli skandálu v Ibize její šéf Heinz-Christian Strache. Nyní si jej vybral šéf poslanců Svobodných Herbert Kickl za svého nepřítele. Liberální Neos sice stále existuje jako potenciální partner díky překrývajícímu se obsahu, ale příliš malý pro většinového kupce. Naděje na tyrkysovou absolutní většinu hraničí s utopií. S 33 až 35 procenty byla ÖVP v posledních průzkumech výrazně před konkurencí, ale také hluboko pod 50 procentní hranicí. Hodnocení kancléřových sympatií se v poslední době propadla a alternativy se zelenými jak se ukazuje jsou podobně skromné a ti v příštích volbách pravděpodobně skončí v opozici

Političtí experti poukazují, že jakmile vyprší tyrkysově zelené období, nejzřejmějším důsledkem jsou nové volby, což se může stát již na podzim. Z pohledu ÖVP je to možné, pokud nálada slibuje úspěšný únik z bažiny debaty o korupci o což se pokouší, jak potvrzuje skončení vyšetřovacího výboru o Ibize. Obhájce titulu Sebastian Kurz by se znovu stylizoval jako oběť spikleneckých machinací a problémy vzniklé pandemii by mu mohly hrát do rukou. Pokud již pandemie na podzim nebude schopna příliš silně vzplanout, bude asi jen málo voličů zajímat nehody v Kurzově krizovém řízení. Světla reflektorů lze zaměřit důrazněji na uprchlíky, kteří zasáhli evropské hranice, což je prioritou Svobodných. Mezi Zelenými je velká většina názoru, že by v případě obžaloby již neměli dále Kurze podporovat. Podle průzkumu zveřejněného prestižního časopisu Profil to vidí většina populace podobně: 47 procent zastává názor, že Kurz rezignuje, pokud bude vznesena obžaloba, což je více než pravděpodobné. Již nyní se ozývají mezi politiky hlasy, že v tomto případě je to pro Kurze nevyhnutelné i když přímo nepůjde o rozsudek. Vzhledem k tomu, že pak se po měsíce bude tato kauza řešit v odvolacím řízení - takový politik je nevěrohodný nejen na domácí scéně, ale především v zahraničí.

Jako řešení se proto vzpomíná na první rakouskou kancléřku Brigitte Bierleinovou a její vládní tým státních zaměstnanců který nastoupil pod taktovkou spolkového prezidenta poté, co Kurzovy byla vyslovena nedůvěra. Byla by to však opět možnost v případě obžaloby nebo dokonce odsouzení spolkového kancléře? Van der Bellen může v zásadě kdykoli odvolat dosavadní vládu a sestavit novou, pokud má za sebou většinu v Národní radě, ale v současné době žádná z opozičních stran netouží po této variantě, takže by ÖVP musela zřejmě tento problém sama vyřešit.

Pokud Zelení nechtějí vládu přímo vyhodit do vzduchu, Kurz by se musel z vlády stáhnout, dokud nebude ukončeno soudní řízení proti němu. Tím by se koalice mezi ÖVP a zelenými udržovala na rovnoprávnosti, což by nebyla snadná konstelace. Pravděpodobnost, že se Kurz v případě obžaloby stáhne z vlastní iniciativy, však není příliš vysoká a navíc mnoho Zelených nemá pro tento scénář představivost - někteří odhadují šance na nulu.

Pak je možná koalice proti ÖVP vedená šéfkou největší opoziční SPÖ Pamelou Rendi-Wagnerovou, která však není zastáncem varianty koalice SPÖ, Neos a Zelení. Toto úsilí existuje již dlouhou dobu, ve všech opozičních stranách jsou zástupci, kteří si umí představit nebo dokonce fungovat alianci těchto stran dokonce tolerovanou FPÖ. Jejím cílem by bylo vytvořit koalici proti ÖVP. To je však v mnoha ohledech obtížné, jak zdůrazňují experti. Na jedné straně by musel spolkový prezident Alexander Van der Bellen hrát spolu, což sice není nemožné, ale obtížné si to představit. Na druhé straně by se zúčastněné strany musely dohodnout. V SPÖ je v zásadě ochota, ale Rendi-Wagnerová není zastáncem této varianty, mohla by si spíše představit vstup do koalice s ÖVP jako vicekancléřka.

A tak Kurzovi zbývají dva možní partneři: FPÖ nebo SPÖ, oba jsou však nesmírně obtížní. ÖVP již měla koalici s FPÖ, rozpadla se na Ibize, o čemž se také diskutovalo ve vyšetřovacím výboru. Nakonec však nebyl příčinou Heinz-Christian Strache, který rezignoval na funkci vicekancléře, ale Herbert Kickl, který nechtěl odstoupit z funkce ministra vnitra. Mezitím Kickl neoficiálně převzal vedení FPÖ a tak spolupartnerství je nemyslitelné. V SPÖ existují také dva trendy. Předsedkyně strany Pamela Rendi-Wagnerová je prý k dispozici pro koalici s ÖVP - což popírá, stejně jako ochotu k rychlé změně. Mnoho lidí v SPÖ pěstuje hořké nepřátelství vůči ÖVP, zejména vůči Kurzovi. Koalice s ním by postavila stranu před kyselou zkoušku a vyvolala vzpouru proti šéfce, kdy by nebylo jisté, zda by to politicky přežila. Naopak SPÖ by byla pro ÖVP pouhým zaplněním mezery, protože rozdíly v obsahu jsou příliš velké, nemluvě o osobních nelibostech. Závěr: Žádná ze stran, které se staví proti Kurzovi, nemá odpověď na to, jak by se postavily k případným koaličním jednáním.

(Úvaha vychází z analýzy vídeňského Der Standardu)

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele