Spolkový prezident Joachim Gauck, jej ocenil jako jedinečnou morální instanci, který našel pro Německo místo v demokratické společnosti, a to i pro jeho východní část.

Spolková kancléřka Angela Merkelová při kondolenci prohlásila, že jde o „těžkou ztrátu pro Německo“.

Weizsäcker do historie vstoupil svým prohlášením, že 8. květen 1945 nebyl porážkou, ale osvobozením německého lidu.

Gauck se rozhodl uskutečnit 11. února v Berlíně mimořádný smuteční akt, který se naposledy konal před 7 lety na počest bývalé předsedkyně Bundestagu Annemarie Rengerové.

Weizsäcker se narodil 15. dubna 1920 jako potomek z jednoho nejstarších šlechtických rodů. Po studiích v Oxfordu a Grenobelu, které byly přerušeny válkou, sloužil až do kapitulace jako důstojník Wehrmachtu.

Po skončení války uzavřel studium a promoval jako právník. Pracoval pak u řady význačných bankovních domů a podniků.

Politicky se angažoval od roku 1954 v křesťansko-demokratické CDU, do jejíhož představenstva se dostal v roce 1966 na návrh Helmut Kohla, s kterým se později rozešel.

Po třech letech se stal poslancem Bundestagu a místopředsedou poslanecké frakce CDU. V roce 1984 a 1989 byl zvolen spolkovým prezidentem, když byl před tím vládnoucím berlínským starostou a po dvakrát prezidentem rady evangelické církve.

Význačnou úlohu sehrál i v našich vzájemných vztazích. Ještě do Československa přijel na pozvání Václava Havla v roce 1990 a 15. března se omluvil za německou okupaci v roce 1939.

S Havlem pak navázal osobní přátelství a Prahu navštívil ještě několikrát. Václav Havel jej nazýval za svého učitele prezidentství a Weizsäcker ho po jeho smrti jej označil za svého blízkého přítele.

Po skončení své prezidentské funkce zůstal Weizsäcker nadále aktivní v politice. Pracoval v komisi pro reformu OSN a usiloval z pozice politika s vysokou mezinárodní reputací o svět bez jaderných zbraní.

Jeho hlavním odkazem nastávajícím generacím je, že každý musí mít v politice cíl. Pro něho to bylo sjednocení vlasti. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.