V kostce by se to dal možný trend shrnout slovy, že tradiční – a ve většině případů – proevropské strany oslabují a jejich místo zabírají uskupení nová. 

Tento závěr zní možná překvapivě: Vždyť na první pohled zůstalo formálně všechno jako dosud, když volby do Evropského parlamentu zřetelně vyhráli křesťanští demokraté kancléřky Angely Merkelové. Ale už výsledek jejich sesterské strany, bavorské Křesťanskosociální unie (CSU), znamenal pro německou pravici dost velké procitnutí.  

CSU tradičně kandidovala pouze v Bavorsku. Aby mohla hovořit o úspěchu, potřebovala získat ve svém domovském regionu aspoň 50 procent hlasů, což pak v celoněmeckém součtu dá, v závislosti na volební účasti, 7-8 procent.

Od tohoto cíle ovšem zůstali křesťanští sociálové letos hodně daleko. A to přesto, že se na eurovolby systematicky připravovali. Například hned začátkem roku zformulovali kontroverzní slogan "kdo podvádí, ten poletí". Byl namířený proti možnému zneužívání sociálních dávek ze strany občanů Bulharska a Rumunska, jimž se po prvním lednu otevřel pracovní trh v Unii. V rétorickém arzenálu strany nesměla chybět ani kritika unijních institucí a jejich ne vždy pochopitelných rozhodnutí. 

Čím více se blížil termín voleb, tím více se jevila CSU jako strana dvou tváři - jako proevropská a protievropská zároveň. Její formální volební lídr, europoslanec Markus Ferber představoval evropskou orientaci. Tu druhou mistrně ztělesňoval stranický místopředseda Peter Gauweiler, jenž si v minulosti už několikrát stěžoval u německého ústavního soudu, ať už kvůli dalšímu postupu evropské integraci nebo proti opatřením na záchranu eura. 

Rétoricky zdatný Gauweiler se dokonce pravidelně utkával v televizních talk show s šéfy nově založené euroskeptické strany Alternativa pro Německo (AfD). Ale platné to nic nebylo, a křesťanští sociálové zůstali i v domovském Bavorsku jasně pod hranicí 50 procent hlasů. 

A právě hlasy, o které v Bavorsku křesťanští sociálové přišli, získala již zmíněná AfD. A to přesto, že o něco více jak rok po svém založení ještě nedisponuje organizačním zázemím jako zavedené strany. Není také bez zajímavosti, že dalším úspěšným regionem při eurovolbách bylo pro Alternativu Sasko.  

Pokud trochu zalovíme v paměti, zjistíme, že právě Bavorsko a Sasko kdysi hlasovaly v druhé komoře parlamentu proti zavedení eura. V Sasku se bude mimochodem v létě volit nový parlament. Pokud se nepřihodí nic mimořádného, bude právě zemský sněm regionu sousedícího s Českem prvním německým parlamentem, kde budou mít euroskeptici zastoupení.

Výčet výsledků německých pravicových stran by ovšem nebyl úplný, pokud bychom opominuli liberální Svobodné demokraty (FDP). Strana, jejíž představitelé jako Walter Scheel, Hans-Dietrich Genscher nebo Klaus Kinkel po celá desetiletí utvářely jako ministři zahraničí německou diplomacii a byla vždy jasně proevropská, úplně propadla.  

Její osud při letošních volbách do Evropského parlamentu tak trochu připomíná výsledek druhé velké liberální strany v Evropě, britských liberálních demokratů. Za to, že nakonec bude mít FDP v Evropském parlamentu se svými 3,5 procenty hlasů vůbec zastoupení, vděčí zrušení uzavírací volební klauzule v Německu. 

Znamená to také, že i tři čtvrtě roku od historického neúspěchu při volbách do Budestagu, kdy liberálové poprvé po 50 letech vypadli z parlamentu, je jejich návrat do první ligy německé politiky stále v nedohlednu. 

Výše popsané trendy stojí za pozornost hlavně z jednoho důvodu. Německý stranický systém celých 25 let po pádu železné opony odolával všem zásadním změnám a jeho struktura – na levici i na pravici - byla jasně dána.  

Zdálo se, jako by vůbec nereflektoval sociální realitu spojenou se společensko-ekonomickou transformací bývalého komunistického východního Německa, odlišná hodnotová východiska západních a východních Němců, stejně tak jako i skutečnost, že východní Němci zdaleka nepociťují vůči evropské integraci tak silné emocionální pouto, jako Němci na západě. Právě naopak, postoj východních Němců je hodně pragmatický, čímž se vůbec neliší od postojů jiných Středoevropanů, včetně Čechů. 

Nyní se daly tyto zdánlivé jistoty do pohybu a projevily se u výsledků voleb do Evropského parlamentu. Uvidíme, co bude následovat dál.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.