V názorových příspěvcích v reakci na článek Toto je naše země, pane profesore Halíku (přečíst je možné ZDE) byla alespoň pro mě velkým překvapením silná odmítavá reakce některých militantních sluníčkářů tvořící jednu radikální skupinu a pak také dost výrazná odmítavá reakce ze strany radikálnějších odpůrců pana Halíka.

Názoroví odpůrci přesněji zastánci pana Halíka se v diskuzi opřeli do údajného nedostatku empatie hraničící s nelidskostí, jinde jste obviňováni z radikalismu, ale nejvíce za zmínku stojí přirovnávání vaší osoby k nacistům, že toužíte po fyzické likvidaci! V tomto případě jsem již uvažoval, zda příspěvek dotyčného militantního sluníčkáře smazat či nikoliv, aby nakonec tento problém vyřešila sama redakce blogIdnes jeho vymazáním.

Prohlásí-li kdokoliv včetně pana Halíka tak radikální tvrzení, že tato země není naše, musí počítat se silným odmítnutím ze strany názorových oponentů, což se bezesporu stalo. O panu Halíkovi je známo, že rád vystupuje s tvrdými kontroverzními prohlášeními nejen v názorech na společnost, roli náboženství, ale také ve vztahu ke svým názorovým odpůrcům. Jen tím chci poznamenat, že pan Halík si byl moc dobře vědom svého kontroverzního prohlášení a následně tvrdé reakce v médiích i na sociálních sítích.

A na druhou stranu zase na sociálních sítích a serverech někteří diskutující můj článek odsuzovali s přesvědčením cituji: „Nazvat Halika váženým panem, to je teda moc.“ nebo další „Vynechal bych v případě Halíka titul "profesor" i oslovení "pan".

Osobně si myslím, že i v případě rázného odmítnutí nebo silného názorového sporu je třeba zachovat slušnost a slušné oslovení k tomu bezesporu patří.

Článek totiž nebyl a není zaměřený proti osobě pana Halíka, ale proti nebezpečným utopickým názorům v oblasti migrace a bezpečnosti, které vyznává sice malá, ale přesto nesmírně vlivná a mocná menšina ovládající část médií (včetně veřejnoprávních) a část akademického prostoru. Proto také tak rádi citují nejrůznější prohlášení pana Halíka.

K samotným sluníčkářům, sám mám ve svém nejbližším okolí tento typ lidí a myslím si, že je potřeba komunikovat a argumentovat, nikoliv stavět příkopy. Naštěstí u nás na rozdíl od USA příkopy nejsou až tak hluboké.

A militantní sluníčkáři? Těch je naštěstí opravdové minimum, s těmi nemá smysl ztrácet čas, poněvadž mají převrácený systém hodnot a nejde jim o pravdu, ale o to, ukázat svou morální nadřazenost nad zbytkem populace, která je většinou živí ze svých daní.

Pokud slyším výtky o tom, že se bojím každého muslima, sám jsem byl s rodinou před třemi lety v Turecku a nečinil mi problém dát se do řeči s běžnými Turky. Vypůjčil jsem si auto v půjčovně (až třetí mi ho zapůjčila, poněvadž tehdy některé půjčovny považovaly oblasti mimo turistická střediska za rizikové) a zajel jsem do Anamuru, města na samém jihu Turecka, kde stojí prý největší křesťanský hrad v Anatolii, v jehož středu je mešita a kde jste tehdy nepotkali žádné turisty, byl to pro mě zážitek. Panují tam vedra, jaké prožíváme my zde v těchto srpnových dnech a když jsem se bavil se sympatickým číšníkem v jedné restauraci (uměl trochu anglicky) při chlazeném nápoji, zjistíte, že se s ním můžete bavit o nejrůznějších tématech včetně fotbalu, Barošovi (tehdy v Turecku hrával), ale přejdete-li na islám, víru, tady mají zcela jasno. Trochu odbočím, ale jízlivě si dovolím poznamenat, že pokud by se mezi hosty v restauraci objevil intelektuál a začal vysvětlovat, že Turecko není jejich, asi by se se zlou potázal. A islám Turecku pociťujete již v 5 hodin ráno, kdy vás budí křik muezzinů z mešit (včetně turistických destinací). Prostě Turci si svou islámskou víru a kulturu vzít nenechají. A berete to jako fakt a respektujete jejich kulturu. A to samé chceme po ostatních zde doma a nikoliv se vzdávat své vlastní kultury a hodnot ve jménu utopických destrukcí hlásaných novodobými pokrokáři.

Je velkým paradoxem, že my, odpůrci nelegální muslimské migrace možná zajistíme ve státech V4 do budoucna poklidné vztahy s muslimskými zeměmi, že právě v našich zemích se nebudeme na muslimy dívat jako na něco, co ohrožuje naši identitu, ale za islámskou kulturou budeme jezdit na dovolenou jako za něčím exotickým, tak jako je tomu v dnešní době v případě návštěvy celé řady islámských zemí.