Celý svět s velkou pozorností, nadějemi a sem tam s obavami sleduje, jak se staronový americký prezident Donald Trump ve velkém stylu ujímá vlády ve své zemi a svými rychlými kroky a prohlášeními mění politickou atmosféru všude kolem nás. Zdá se, že americká veřejnost na jeho sebevědomá a někdy nadnesená slova slyší a dává najevo, že jí jeho sebedůvěra a optimismus imponují a že mu chce věřit, že Ameriku udělá znovu velkou. Doposud mlčící bělošská většina Američanů dala najevo, že už má dost destruktivní a dusivé progresivistické politiky neustálých zákazů, moralizování a regulací vedoucí k hospodářskému i politickému úpadku, rozdělení společnosti a poklesu životní úrovně. Trump ráz na ráz svými dekrety likviduje celou léta budovanou konstrukci progresivistického systému institucí, neziskovek, předpisů a pravidel, které opředly stát a potlačily práva a hodnoty, na kterých Amerika a její síla a prosperita stály.

V tomto svém konání je velkou nadějí pro celý svět, především pro nás v Evropě, kde jsou tristní výše popsané problémy zakořeněny ještě více. Nadějí je však i pro otevřené rány dnešního světa, kterými jsou konflikt na Blízkém východě a Ukrajina.

Jestliže na Blízkém východě bylo s Trumpovým přispěním dosaženo prvního kroku – příměří – ještě před jeho inaugurací, Ukrajina bude pro Donalda Trumpa, který dlouho veřejně vyhlašuje své odhodlání tuto válku velmi rychle ukončit, daleko těžším oříškem.

Americký prezident má nepochybně pravdu, že za jeho vlády by k této válce nikdy nedošlo. Jako realistický politik, který dobře zná své zájmy, se snaží rozumět i zájmům svých partnerů. Rozumí obavám Ruska z rozšíření NATO na Ukrajinu, protože ani on by nepřipustil vstup Kanady nebo Mexika do paktu s nepřátelskou velmocí potenciálně ohrožujícího americkou bezpečnost. Tvrdě by Rusku rozmluvil agresivní úmysly, stejně tak, jako by Ukrajině doporučil realističtější ambice a politiku. K válce by nedošlo.