Téměř všechny analýzy a komentáře se shodují na ztrátovosti Putinova režimu v případě, že se rozhodne obsadit východní a jižní části ukrajinského území. Zdůrazňují malý nebo rovnou mizivý zisk takového kroku pro Putinovu administrativu.  

Východ a jih Ukrajiny: Velký ekonomický potenciál

Fakta ale hovoří jinak. Ve východní části Ukrajiny je stále značný ekonomický potenciál, samotné Rusko odtržením Ukrajiny ztratilo část vojenské průmyslové výroby nalézající se hlavně na východní Ukrajině ZDE. Jen namátkou, továrna na výrobu tanků v Charkově (cca 20km za hranicemi Ruska), výrobce motorů pro vrtulníky (Záporoží, východ Ukrajiny), loděnice v Nikolajevu (jižní pobřeží Ukrajiny) anebo výrobce transportních letadel Antonov. 

Bohužel obsazení východní a jižní části Ukrajiny ruskou armádou dává ekonomický smysl nejen v propojení východního Donbasu s Krymem po souši, ale i v zisku kapacit ve vojensko průmyslových oblastech, které Rusku dnes nejvíce chybí.

Navíc Putina by takovýto zisk katapultoval k historickému geopolitickému úspěchu, který se v silovém chápání ruské imperiální politiky vždy cenil. Putin by se pro Rusy stal ikonou zastiňující i největšího ruského vladaře Petra Velikého.

Argumenty poukazující na nesmyslnost takového kroku jsou liché. Platí jen jeden důvod, proč Putin stále východní a jižní část Ukrajiny, kde je silná ruskojazyčná populace, neobsadil: POTENCIÁLNÍ RIZIKO ZTRÁTOVOSTI při probíhajícím válečném konfliktu.

Nejefektivnějším způsobem jak Putina odradit je nastavení takových překážek, které způsobí Putinově režimu ztráty převyšující zisk intervence.

Silné ekonomické ztráty spolu se ztrátami na životech vojáků a vojenské techniky mohou způsobit vládci Kremlu neřešitelné problémy, které mohou dojít až k jeho vynucené resignaci a nahrazením „moudřejším nástupcem“. Tento fakt Putin moc dobře ví. 

Zákaz vstupu dětí a mladých lidí z Ruska na prestižní západní školy nebo zmrazení kont oligarchů  jsou návrhy z dílny bruselských progresivistů, které cílí nesprávným směrem. Chceme z Ruska obdobu izolovaného režimu typu KLDR? Chceme se mstít ruským dětem?  Předně hlavní vojenští jestřábi v Kremlu nemají v oblibě západní školy a univerzity. V případě oblíbeného návrhu zmrazení účtů vládnoucí klice v Kremlu vyvstává problém identifikace těchto Putinových lidí, kteří jsou skrýváni s carskou pečlivostí. 

Řešení: Bilaterální smlouvy vojenského charakteru

Jediným účinným způsobem jak zabránit možnému válečnému konfliktu je vytvoření silných bilaterálních spojenectví vojenského charakteru s Ukrajinou.

Je otázkou, proč se bezpečnost Ukrajiny vztahuje jen čistě na členství Ukrajiny v NATO, když jeho celá bezpečnostní architektura  se odvíjí od jediného člena, Spojených států, které jsou stále hegemonem v oblasti nových vojenských technologií a chytrých zbraňových systémů.

Vyvstávají tři hlavní možnosti bilaterálních vojenských spojenectví s Ukrajinou.

USA-Ukrajina:Bilaterální smlouva masivních dodávek vojenské techniky Ukrajině

Tato varianta masivních dodávek vojenské techniky Ukrajině ze strany USA je realizovatelná v dlouhodobém horizontu. Je finančně i časově náročná na pořízení, zaškolení, výcvik a osvojení dovedností s novými zbraňovými systémy. Proto není vhodná pro okamžité zamezení konfliktu. 

USA-Ukrajina:Bilaterální smlouva o přímé vojenské pomoci v případě napadení Ukrajiny

Další varianta bilaterální dohody počítá s přímým zapojením armády USA do konfliktu. Paradoxně se jedná o ekonomicky nejméně náročnou zajišťující okamžité odstrašení. Mamutí  nadvláda USA ve vzduchu nebo pouhá přítomnost dvou amerických křižníků popřípadě  jedné letadlové lodi je natolik obrovská, že by zajistila dostatečné odstrašení. Nicméně geopoliticky je tato varianta stěží akceptovatelná pro americké spojence v Evropě, kteří by se báli zatažení do obřího globálního konfliktu.

Polsko-Ukrajina: Bilaterální smlouva o přímé vojenské pomoci v případě napadení Ukrajiny

Zbývá tak třetí varianta vojenského spojenectví s Polskem. Polsko je již dnes významným geopolitickým hráčem s armádou čítající 120 tisíc vojáků, která se má v příštích letech rozrůst na 300 tisíc mužů s modernizačním programem nemajícím v Evropě i ve světě obdoby, jen během let  2021 až 2035 Polsko nakoupí zbraně za 524 miliardy zlotých (3,144 bilionu Kč)!

Již dnes vlastní 48 bojových stíhaček F-16 ZDE, mají podepsaný kontrakt na dodávku 32 kusů nejmodernějších stíhacích letounů F-35 ZDE za 105 miliard korun, dalším je již podepsaný kontrakt na 250 nejmodernějších tanků Abrams ZDE (více než 135 miliard korun) kromě vývoje a výroby cca 1000 svých vlastních tanků ZDE. Zlatým hřebem je nákup protiletadlových a protiraketových kompletů Patriot za 4,75 miliardy dolarů ZDE (98,26 miliardy Kč). Polsko pravidelně vydává 2,0% svého HDP na obranu, v roce 2030 plánuje vyčlenit na obranu dokonce 2,5% HDP!

Polsko s Ukrajinou sdílí společnou historii i kulturní sounáležitost. Část dnešního území západní Ukrajiny patřila k polskému území. Velkým plusem vojenské dohody mezi Ukrajinou a Polskem je možná pacifikace průniku ruských vojsk z prostoru Běloruska, kde spočívá Achillova pata ukrajinské obrany hlavního města, které leží jen 150km vzdušnou čarou od běloruských hranic. Navíc nasazení vzdušných sil F-16 spolu s nejmodernější tankovou technikou polské armády může být dostatečným prvkem odstrašení navzdory obří převaze vzdušných sil Ruské federace, které by v konfrontaci se stíhačkami F16 dopadly nejspíš podobně jako při střetnutí v Kuvajtu v roce 1991.

Tato poslední varianta má i velkou výhodu v implementaci s první variantou postupného masivního vyzbrojení ukrajinské armády novými technologiemi ze strany USA.

Evropa a USA musí převzít iniciativu

A na závěr? Putin provádí neo-Bismarckovskou imperiální politiku, která zavelí k akci jen v tom případě, pokud je propastný rozdíl mezi silou jeho jednotek a slabostí soupeřů. Získání Krymu bez jediného výstřelu je toho dostatečným důkazem. 

Putin není válečný štváč nebo bezhlavý militarista typu císaře Viléma II., pod jehož vedením rozpoutalo Německo 1. světovou válku. 

Putin jen hraje s Ukrajinou a Evropou šachy a je na současné politické reprezentaci, aby dokázala na Putinovy tahy řádně odpovědět. Uzavření bilaterálních smluv vojenského charakteru je nejefektivnější způsob zamezení možného konfliktu. Prozatímní leštění kremelských klik západními politiky nejspíš v dlouhodobém horizontu stačit nebude.