Volič by měl zpozornět

Poučení pro blížící se komunální volby je zřejmé. Uzavírání koalic, kde si politici vzájemně nevěří, kde se programové prohlášení druhý den změní v kus zbytečného papíru a kde osobní zájmy a stranické pikle jsou přednější, než práce pro Prahu ,by mělo být pro voliče varováním. Z dosavadní nabídky kandidujících stran a hnutí lze očekávat, že v Praze uspějí především ANO, Piráti, TOP, ODS a zřejmě i ČSSD, KSČ a SPD. Budou alespoň někteří lídři schopni uzavřít rozumnou koaliční dohodu?

Komunální volby jsou na pořadu dne

Koaliční smlouva nové vlády je dohodnuta. Leč pohled na politické (ne)vztahy na celostátní úrovni je neradostný. Výhled voleb v Praze počítán touto celostátní optikou moc optimismu proto nevyvolává. Sluší se poznamenat, že v Praze je pozice TOP a ODS podstatně silnější, než je odraz těchto stran v Poslanecké sněmovně. Bylo by dobré, kdyby si pražští voliči (a nejen oni) uvědomili, že na komunální úrovni se neřeší otázky jako celostátní referendum, přijetí eura či hledání novičoku. Proto také vztahy lídrů pro Prahu nemusejí kopírovat politické vyhrocenosti stranických sekretariátů a některých předsedů. Když například vedení totálně zadlužené a své dluhy si neplatící ČSSD navrhuje zakázat svým členům spolupráci s SPD na komunální úrovni, není to úsměvné. Spíše žalostné.

Ztráty Pražanů

Praha ztratila čtyři roky a budou se špatně a obtížně dohánět. Jenom funkční koalice to může zčásti napravit. Vítěz pražských voleb se ale opět bude muset dohodnout s dalšími. Pokud by to byla podobná dohoda, jakou udělalo ANO s ČSSD a Trojkoalicí po posledních volbách, bude to Pražanům k ničemu. Bez ohledu na to, kdo pracoval více, či méně, kdo co zavinil či neodpracoval, výsledek poslední „pražské vlády“ je tristní. Měli bychom se proto ptát jednotlivých kandidujících pražských lídrů, zda jsou připraveni ke koaličním jednáním. Vždyť nikdo z nich dnes nemá šanci řídit Prahu sám. Že se každý bude vymlouvat, že o koalicích se jedná až po volbách? Inu dnes již zatracovaný premiér Špidla kdysi udělal opak a svůj plán koalice vyhlásil před volbami (Pozn.V roce 2002). Politologové tvrdí, že to byl základ jeho úspěchu. Pokud se neptají zástupci médií, kdo se tedy bude ptát kandidujících lídrů pražských stran a hnutí s kým vůbec hodlají Prahu řídit? Voliči? Ti k tomu ale potřebné nástroje nemají. Je nepochybné, že tzv. „sedmá velmoc“, tedy média, přinejmenším voličům v Praze cosi dluží.