To je údajně věc voličů. Jenomže ti kandidátky neovlivňují a musejí vybírat z nabízeného. Nepochybně zájem na kvalitní samosprávě máme všichni, avšak samotná volba nic takového evidentně nezaručuje.

Asi nelze kandidujícím nařídit alespoň nějaké to proškolení při nástupu do zvolených a především uvolněných funkcí, ale za úvahu by to stálo. Případ níže popsaný totiž není výjimkou, jak to na místních radnicích někdy chodí, a to i v dobře míněném úmyslu.

Podívejme se na část zápisu z jednání zastupitelstva jedné z městských pražských částí:

Bod 4. Snížení poplatku provozovatele restaurace „…..“

Navrhujeme snížení nájmu za pronájem prostor „Restaurace ….“ její současné provozovatelce z důvodu zavedení vládních restrikcí. Účelem je zachování služeb a kvalitního stravování pro občany ….. a pro provozovatelku restaurace finanční pobídka v ekonomicky náročné době, která je vyvolána Nařízením Vlády ČR o omezeních provozu restaurací a hotelů.

USNESENÍ č. 2020/13/1:

Zastupitelstvo MČ Praha ….. schvaluje na základě Usnesení vlády ČR o přijetí krizového opatření č.1079 ze dne 21. 10. 2020 v době uzavření restauračních zařízení tj. od 1. 11. 2020 do doby ukončení trvání uzavření těchto provozoven v rámci nouzového stavu (případně omezení jejich provozu – pouze výdejní okénko, omezení počtu návštěvniíků restaurace) odpustit stanovené nájemné za provoz Restaurace „…….“. Pokud by v tomto období obdržela provozovatelka kompenzaci od jiných orgánů ČR, bude MČ Praha …...požadovat zaplacení nájmu za jednotlivé měsíce rovnající se výši této kompenzace….. Bylo schváleno.

Z textu je zřejmý bohulibý záměr zastupitelů udržet chod jejich restaurace za podmínek nouzového stavu, ale snad by uvolněný starosta, zvolený i ve druhém volebním období mohl formulovat program i usnesení tak, aby splňovalo alespoň nějaké zákonné a logické náležitosti.

Zastupitelstvo pražské MČ zvolilo pojem „poplatek“ v názvu svého bodu, ale asi se nejedná o něco související se zákonem č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích ve znění pozdějších novel. K tomu připomeneme ústavní kautelu, že poplatky lze ukládat jen na základě zákona, protože poplatky jsou nenávratná, nesankční peněžitá plnění ukládaná na základě zákona a osobami vykonávajícími veřejnou správu.

I právnímu laiku je nepochybně jasné, že nájemné, jako smluvně sjednaná platba je odrazem závazku, který vznikne uzavřením nájemní smlouvy. V nájemní smlouvě se pronajímatel a nájemce dohodnou na tom, že nájemce může za nájemné dočasně užívat určitou konkrétní věc pronajímatele. Nájemné se rozhodně nedá označit za poplatek.

Pomineme-li, jak „pouze výdejní okeénko“ zaručuje kvalitní stravování pro občany, jak ve svém subjektivním hodnocení a zdůvodnění uvádí MČ, horší je to s formulací, když se zastupitelstvu MČ navrhlo schválit odpuštění nájemného provozovatelce restaurace. Ponecháme-li stranou formulaci „odpustit“, kterou tak rádi užívají novináři, jde zřejmě o snížení sjednaného nájmu dotčené restaurace na hodnotu nula v daném období. Sluší se připomenout, že i v případě, že by nájemkyně dlužila MČ za nájemné, nejednalo by se o „odpustek“, ale prominutí dluhu.

Nic proti záměru snížit v době nouzového stavu nájemné, který může MČ schválit. Ale nejenže chybí v usnesení MČ úkol pro odpovědnou osobu uzavřít s nájemcem restaurace příslušný dodatek k nájemní smlouvě, ale chybí to podstatné. Ekonomické zdůvodnění takového kroku. Protože návrh zněl odpustit nájemné, tedy snížit nájemné na nulu. A protože ve smluvním vztahu s nájemcem není smluvní stranou přímo zastupitelstvo, je zřejmé, kdo měl jako předkladatel přiložit ekonomický podklad pro rozhodnutí zastupitelů. Fakt, že nájemkyně v době nouzového stavu sama žádost podat nemusí, a tedy nic prokazovat, obec žádné odpovědnosti nezbavuje.

Připomeneme, shodně se stanoviskem Ministerstva vnitra (2), že podle § 38 odst. 1 zákona o obcích majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly. Platí to i pro obec Praha a její městské části. Obec je povinna pečovat o zachování a rozvoj svého majetku. Z dotčeného ustanovení vyplývá, že případné jednání obce „ekonomicky nevýhodně“, tedy např. prominutí nájemného či jeho snížení, může sledovat jiný než ekonomický důležitý zájem obce, který ale musí být odůvodněný(!).

Takovým zájmem pak typicky bude právě podpora místních obyvatel či podnikatelů v souvislosti se stávajícím nouzovým stavem. Nepochybně pak bude zákonná podmínka splněna, pokud doba snížení či „prominutí“ nájemného bude adekvátní trvání nouzového stavu, resp. řešení důsledků s ním spojených.

A jsme u slova adekvátní. Potvrzení adekvátnosti se obvykle prokazuje ekonomickou analýzou stavu. Podnikatelka dotčena nouzovým stavem a provozující restauraci „ z okénka“ nemá absolutně uzavřený provoz a zjevně získává příjmy. Ty jistěže mohou být ve výši, které uspokojí pouze provozní náklady restaurace. Takový stav je možný. Ale možný a zjištěný je podstatný rozdíl. Zjištěný stav měl být podkladem jednání zastupitelstva MČ, což zjevně nebyl, neboť žádné podklady k tomuto bodu předloženy nebyly. Byť dobrý záměr pomoci podnikatelce lze jen přivítat, výkon uvolněných funkcionářů MČ by měl splňovat kritéria profesionální práce. Soud by v uvedeném případě zřejmě prohlásil, že výše zaznamenané jednání a rozhodnutí zastupitelstva MČ je zmatečné a nepřezkoumatelné.

Zdůrazněme, že obec sice může podpořit místní obyvatele či podnikatele například sjednáním dohody o dočasné změně výše nájemného, a to na dobu trvání nouzového stavu, přičemž toto schválení může být i obecné, ale ani v této situaci to nelze činit jinak, než s péčí řádného hospodáře, tedy po přezkumu skutečného stavu. A jak připomíná nález Ústavního soudu (3), je vyloučeno, aby obec jsoucí veřejnoprávní korporací hospodařila prostřednictvím svých volených orgánů tak, že by na prvý pohled pochybným charakterem tohoto hospodaření podlamovala důvěru občanů, kteří obec tvoří, a důvěru v to, že její správa je správou ve prospěch obce a nikoliv ve prospěch jiných subjektů.

Takže je možná skvělé, že se tak důsledně zkoumají majetkové poměry zastupitelů obce, ale někdo by měl také dohlédnout na to, aby výkon jejich samosprávy odpovídal standardům, zvláště pokud zde ve zmíněném případě starosta obce není žádný nováček, ale dlouhodobý funkcionář. Na otázku kdo a jak to má zajistit se ptejme na dohledovém odboru ministerstva vnitra a především ministra vnitra.

Když už podle zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, je systém vzdělávání úředníků nastaven a ministerstvo vnitra provádí kontrolní činnost akreditovaných vzdělávacích institucí, chtělo by to i něco podobného pro uvolněné(!), tedy placené komunální politiky. Snad stále platí, že mzda či plat je odměnou za vykonanou práci, nikoliv za posazení se do funkce. A dvakrát by to mělo platit, pokud se na odměnu uvolněného politika resp. političky skládají občané prostřednictvím svých daní.

Možná, že místo vymýšlení právních absurdit jakou je „ předsudečná nenávist“, by si ministr vnitra Hamáček a jeho tým měli více všímat, jak fungují samosprávy českých obcí. Uvedený případ nepochybně není ojedinělý, jak i jiné veřejné kauzy již prokázaly. A vždy to začalo podobným šlendriánem, jak jej vidíme i ve výše uvedeném případě v pražské městské části.

Zdroje:
(1) Zákon č. 159/2006 Sb. zákon o střetu zájmů
(2) ZDE
(3) Nález Ústavního soudu ze dne 20. června 2012, sp. zn. IV. ÚS 1167/11