Vážení zákonodárci,

ve středu 28. 6. budete definitivně rozhodovat o podobě ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, konkrétně o zavedení ústavního práva občanů nabývat, držet a nosit zbraně za podmínek definovaných zákonem. Chceme vás požádat, abyste tuto změnu schválili, a vysvětlit, v čem spatřujeme její význam.

Nejdříve ale pojďme k jedné obavě, která je v této věci poměrně častá – totiž že takto definované právo bude mít za následek zvýšené používání zbraní obyvatelstvem, že tato změna způsobí „Divoký západ“.

Jsme si jisti, že si v naší zemi žádný „Divoký západ“ nepřejete. Snad vás nepřekvapí, že my také ne. Proto jsme rádi, že návrh zavádí právo občanů zbraně nabývat, držet a nosit, ale neobsahuje žádné zvláštní právo zbraň použít. Použití zbraní stále zůstane vymezeno zákonnými účely a podmínkami, zejména nutnou obranou a krajní nouzí, popřípadě dalšími společenskými účely podle zákona o zbraních a střelivu (sport, lov, sběratelství…). Návrh nezavádí žádné právo si vyřizovat spory zbraněmi a my ani žádné takové právo nechceme.

Proč si tedy přejeme schválení této změny? Právě proto, že garantuje právo na držení zbraní k těmto zákonným účelům.

Někteří namítají, že to už garantuje zákon o zbraních a střelivu, a že takové právo do ústavního zákona nepatří, protože účel ústavního práva je vymezovat obecné principy, nikoli zaručovat konkrétní nároky. V této změně však jde právě o vymezení těch obecných principů.

Zřejmě se s vámi i s velkou většinou spoluobčanů shodneme na tom, že současný zákon o zbraních je dobrý a měl by být zachován. Přitom je však zřejmé, že ho nelze zachovat neměnný – stačí se podívat, kolikrát byl za patnáct let své existence novelizován z důvodu požadavků praxe a vývoje společnosti. Novelizace však vždy respektovaly určité principy, výborně shrnuté ve druhé větě navrhované ústavní změny: „Toto právo může být zákonem omezeno a zákonem mohou být stanoveny další podmínky jeho výkonu, je-li to nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, veřejného pořádku a bezpečnosti, životů a zdraví nebo pro předcházení trestným činům.“ Jinými slovy: držení zbraní je právo, a to právo není neomezené, ale smí se omezovat pouze ze závažných bezpečnostních důvodů a pouze do té míry, do jaké je to nutné. Pokud zde tedy jsou určité principy, prověřené patnácti lety praxe a všeobecně přijímané jako správné, pak se domníváme, že má smysl je zavést do ústavního práva, aby v budoucnosti byly oporou a vodítkem při legislativních změnách, které si může vyžádat měnící se společenská situace.

Zde je také vidět, že změna není jen v zájmu držitelů zbraní: na jedné straně garantuje právo těm občanům, kteří mají zbraň nebo si ji chtějí pořídit, na druhé straně ale také poskytuje ústavní ochranu i nezbytným bezpečnostním opatřením, což je v zájmu celé společnosti.

Navrhovaná změna se také má stát základem pro rozvinutí spolupráce na zajišťování bezpečnosti státu mezi občany a státními bezpečnostními složkami. Takovou spolupráci rozhodně podporujeme, aniž bychom si přitom chtěli osobovat kompetence státních ozbrojených sil. Opět zde lze poukázat na to, že návrh zaručuje právo zbraně nabývat, držet a nosit, ale nikoli je použít. V tomto kontextu to znamená, že občan bude mít právo se na obranu státu připravovat (například účastí na výcviku ve střelbě), ale právo se přímo podílet na zajišťování bezpečnosti státu se zbraní bude mít pouze v rámci plnění úkolů, které mu přidělí bezpečnostní složky – právě podle předchozího odstavce tohoto ústavního zákona.

Nakonec je tu ale ještě jeden aspekt, který je hlavně symbolický. Pro nás, držitele legálních zbraní, je to hlasování o důvěře. Za koho nás považujete? Jsme pro vás svéprávní a spořádaní lidé, kterým lze a priori důvěřovat, že budou dodržovat zákon a chovat se k ostatním s respektem? Nebo na nás i přes všechna prověření, kterými musíme procházet, a podmínky, které musíme plnit, stejně pohlížíte jako na rizikové jedince, které je třeba držet zkrátka? Nebo vám na nás nezáleží ani tolik, abyste kvůli nám v ten rozhodný den, kdy se počítá každý hlas, vůbec přišli do Sněmovny?

To už není kolektivní rozhodnutí. Toto už záleží na osobním postoji každého z vás. Mnohokrát jsme od vás slyšeli, že nás považujete za slušné a spořádané lidi. Příští středa je pro nás dnem, kdy se ukáže, kolik z vás to myslelo vážně.

S úctou

Vaši spoluobčané

Sdružení LEX vzniklo v roce 1998 jako nezávislé sdružení, bránící zájmy všech legálních držitelů zbraní. Jsme respektovaným partnerem v rámci legislativního procesu, organizujeme přednášky i střelecké soutěže, spolupracujeme s obdobnými organizacemi v rámci Evropy.