K MEDIÁLNÍMU TERORISMU DIKTÁTORSKÉ VLÁDY SUDETONĚMECKÉHO FANOUŠKA FIALY.

Každá cenzura je nesporným důkazem toho, že moc, která ji zavádí ztratila sebedůvěru. Vládci tím dokládají, že si jsou vědomi toho, že jejich argumentace nedostatečně až nevěrohodně odráží reálnou skutečnost. V mých očích byla a je cenzura navíc nezvratným přiznáním stavu vyjádřeného formulací; vím, že jsem slabší, a především, že šířím lživé manipulace a produkuji vymyšlené události.

Většina lidí, kteří delší dobu sledují šíření informací v mezinárodním politickém prostoru ví, že propaganda Rusů je ve srovnání s virtuozitou PR agentur Západu a jeho gigantických médií chudičkou Popelkou. Především proto, že je v obrovské většině pouze obrannou. Plodí z toho racionálního důvodu převážně až pedanticky vyargumentované, a proto čtenářsky nezajímavé texty s náplní vyvracející produkci protivníka. Většinový čtenář je pak doslova fascinován produkcí vycvičené na stoleté praxi bulváru, takže je lehce zmanipulován ve prospěch Západní propagandy, která se navíc jako propaganda dovede netvářit.

Pokud se naše vláda obává, že i tak málo působivá propaganda může být u veřejnosti nakonec úspěšná, pak je její cenzorská diktatura skutečným potvrzením toho, že informace naší politické moci nejsou odpovídající realitě, její manipulace jsou až primitivně očividné, a údajné událostí vylhané. Osobně hodnotím současnou propagandu české provenience za natolik stupidní, že dokonce odporuje Goebbelsovskému pojetí propagandy, které tvrdí že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. V podání současných politiků a jim sloužících lokajů všeho druhu se pravdou nestává, pouze veřejnosti pomalu otvírá oči, a stále více ji upozorňuje že tu není cosi v pořádku, takže začíná intenzivně hledat jiné zdroje informací. Zvláště pak starší občané, kteří jsou už vycvičeni minulým režimem. Cenzorská diktatura tak přináší, jako skoro každé lidské záměry opačný výsledek, než za jakým byla nastolena.

Nová iniciativa Fialovsko-Rakušanské mocenské skupiny nazvaná „Braňme Ukrajinu, braňme Česko“ vnímám pak už jako druhou metodu její diktatury v informační části veřejného prostoru. Přiznávám, že jsem zatím nenašel argumenty pro své rozhodnutí, zda čin vlády mám považovat za dezinformační ofenzivou, či informační defenzivou. Jedno však vím jistě. Prvním činem vlády v tomto směru bylo v konečném stavu zablokování asi třiceti webů, které publikovaly i názory, které odporovaly tomu jedinému správnému, hlásanému dnešní politickou mocí našeho pidistátečku. Všeobecně se o této metodě vládního diktátu, který nemá oporu v zákonech, a je dokonce protiústavní hovoří jako o cenzuře. Nesdílím takové hodnocení. Jde o naprosto novou kvalitu informačního boje. Naznačil to jeden mail, který jsem nedávno dostal, v němž pisatel říká, cituji: “Veřejně aktivní člověk, kterému zablokují přístup na net se dostává do situace jako by nebyl“. V mých očích je tedy blokování webů vražděním konkrétních osob v kyberprostoru, totálním zabíjením lidí ve virtuální realitě. Limitně se blížící až genocidě vybraných názorových skupin.

Vládní program „bránění“ je pak zaváděním metody brainwashingu, česky vymývání mozků, která zbavuje lidi nejen jejich názoru, ale dovede je zbavit i jejich vůle a vštípit jim naprosto cizí přesvědčení. Dokonale byla až k zázračnosti propracována na amerických zajatcích z Korejské války, kteří byli v Číně doslova „transmutováni“ tak, že po návratu do USA tam hlásali komunistickou ideologii. Jsem hluboce přesvědčen, že její užití dokonce na dětech je největším zločinem proti lidskosti, jaký si lze představit. Je naprosto vyloučené, aby moc, která používá tuto metodu, byla ještě považována za liberální ba i jen demokratickou. Hranice mezi liberalismem a ovlivňováním dětských mozků je naprosto nepřekročitelná.

V podání naší vlády, šířící zběsilou nenávist vůči Rusku jde dokonce o projev toho druhu rasismu, který lze právem označit za antiruský nacismus, což je obdoba proklínaného antisemitismu. Nedivím se tomu, že se projevil právě za vlády Fialy, který začínal svou veřejnou aktivitu jako přítel sudetských Němců ještě když byl redaktorem časopisu „Proglas“, nebo dokonce šéfredaktorem. Vůbec ale za lidsky nejpříšernější považuji nabádání dětí k udávání kamarádů, učitelů, ba dokonce rodičů. To poslední navíc jednoznačně odporuje našemu trestnímu zákoníku. Takové hnusné „obohacení“ hodnot Západu je pro mě dalším důkazem že degenerace Západu už nemá hranic. V parafrázi klasika: „Když jsem poznal debilně svévolné diktátorství Fialovy vlády, pochopil jsem nekonečno“.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele