V této úmluvě se mimo jiné praví, že osoby požívající výsady a imunity mají nejen povinnost dbát zákonů a předpisů přijímajícího státu, ale jsou rovněž povinny nevměšovat se do vnitřních záležitostí tohoto státu (článek 41). 

Jak si toto nevměšování představoval SSSR, jsme se dověděli hned záhy z chování jeho pražského velvyslanectví v roce 1968. Úmluvu považoval v zemích Varšavské smlouvy za cár papíru a tento postoj pro jistotu Brežněv stvrdil vyhlášením doktríny omezené suverenity. Všichni pochopili. Cizí vládce s armádou za zády nám bude se svými nohsledy závazně vykládat, jak vypadá a jak nevypadá vměšování.

Přišel převrat. Demokracie, nová mezinárodní spojenectví. Většina lidí postupně zcela iracionálně uvěřila, že někde za námi zůstal svět Bratrstva kočičí pracky a my teď s Rychlými šípy budeme všechna pravidla dodržovat a naši noví kamarádi budou dbát na naše zájmy, budou se nezištně starat o naši budoucnost, dodržovat mezinárodní úmluvy atd. No a my? My zbouráme hranice, odpojíme štěnice, otevřeme světnice. 

A tak když se na stránkách Velvyslanectví USA v ČR objevují ve stále hojnější míře informace o ambasádou placených českých nestátních organizacích, které se pasují do role kriteriálních osob v oblasti médií, nikoho z odpovědných politiků to ani nezvedne ze židle. Ale mělo by. Jde o jasný zásah do našeho vnitřního politického systému. Skrze tzv. neziskové organizace totiž USA otevřeně vnášejí do českých médií speciální politickou agendu a podporují faktické omezování svobody slova. V čím zájmu se tak děje, je snad jasné. 

Ne však dosti na tom. Podporovány jsou instituce a spolky, jež mají silný vliv na českou zahraniční politiku nebo nám vnucují genderové společenské experimenty či konkrétní migrační koncepty. Úřad zastupující cizí velmoc tak těmito granty rozhodně nepodporuje přátelské vztahy mezi USA a ČR, ani nerozvíjí hospodářské, kulturní a vědecké styky v duchu, jenž předpokládá článek 3 úmluvy.

Najde se politická autorita, která novému americkému velvyslanci Stephenu Kingovi alespoň vysvětlí, že ostentativní porušování zmíněné úmluvy uráží naši národní hrdost a že narušuje vzájemně deklarované spojenectví?

A bizarní kousky předvedl v poslední době také ukrajinský velvyslanec Jevhen Perebyjnis. Ten by byl rád, kdybychom zakázali ukrajinsko-americké klavíristce vystupovat v Rudolfinu, protože se mu nelíbí její politické názory, a  stejně by postupoval vůči Alexandrovcům, protože ti nepředstavují kulturu, ale ruskou pohrůžku. Veřejně se také vyslovil pro zablokování ruských mediálních serverů působících v ČR. No a k dovršení všeho nás poučil, že Evropa je ve válce s Ruskem a že podle toho musíme jednat. 

Totalitní pojetí svobody slova a politické cenzury hudební interpretky či souboru písní a tanců opravdu mezi tradiční evropské hodnoty nepatří a pan velvyslanec by měl být minimálně předvolán na MZV, kde by mu mělo být vysvětleno, že se do našich vnitřních věcí pletl naposledy. 

Skutečný státník střeží důsledně, a to i bez mezinárodní úmluvy, suverenitu svěřené země. Stupeň porušování Vídeňské úmluvy signalizuje úroveň serióznosti, s jakou přistupují druzí k nám, také však prověřuje naši schopnost působit na mezinárodní scéně jako sebevědomí a důslední partneři.

Nebavím se o těžko dokazatelných operacích cizích tajných služeb, ale o vměšování, jež je každému na očích. Když na zjevné protektorátní, sovětské a kolonizátorské manýry nebudeme reagovat, nebude si nás nikdo vážit.

Stanislav Novotný, předseda Asociace nezávislých médií a bývalý policejní prezident