Slova jsou a je s nimi potíž. Protože mohou být svatá, ale taky všední, laciná a planá. Mohou být vzácná, ale i tuctová, nudná či prázdná. A mohou být plná a taky dutá. Nabubřelá a skromná. Noblesní či buranská. Dobrá a zlá. A přetékavá, chamtivá, pitomá, primitivní, špinavá, úzká, kulatá, hranatá, burleskní, hubená, hrbatá, placatá, odporná, démonická, podezřelá, temná, zrádná, úlisná, jedovatá, hořká, křivá, měkká, tvrdá, závistivá, lstivá. Ale taky důstojná, přímá, pravdivá, čistá, nadějná, povzbudivá, průzračná, upřímná, rovná, veselá, srdečná, laskavá, přející.

A my ta slova potřebujeme! Přerovnávat, skládat, chápat. A potřebujeme k tomu lidi. Ty co to dělají stejně jako my. Lidi, kteří mluví, píší, čtou a naslouchají a pak přerovnávají a zase skládají. Znovu a znovu. Chtějí rozumět sobě, okolí a třeba i vesmíru. A chtějí také pochopit Tebe, cenzore, manipulátore, dezinformátore, kádrováku. Chtějí rozumět Tvému strachu ze svobody slova.

S cenzorem a kádrovákem není dobře na světě. Kádrovák o svůj charakter láme jiné a cenzor zas rozbíjí ty větné skládanky, slovům dává náramky a ničí a ničí. Ale slova se nedají zničit. Nedají se rozlámat, spálit, rozpustit. Jsou jako částice atomu. Znovu je vykopeš, chytíš ze vzduchu, zamrazí Tě v zátylku. Jsou věčná. Často jsou pouze neobjevená a čekají na člověka.

Pohrdejme kádrováckou živností a pohrdejme cenzory. A snad jich i litujme. Oni sami nevidí svůj konec, ale my ostatní začasté jsme zjistili, že moc lidská je krátkodechá a její pýcha zaslepuje. Ten jejich normalizační strach z divokého a svobodného skládání slov je samé usvědčuje ze zlých skutků. Vezměme je svobodnými slovy po hlavách, abychom ukrátili jejich čas.

Cenzura za období 1945-1990

1947
Na poradě vedoucích funkcionářů ministerstva vnitra se 19. prosince 1947 shodli funkcionáři zainteresovaných úřadů, že budou zjišťovat závadnost tisku, Vzniká požadavek na vytvoření instituce oficiální cenzury, která by fungovala podle přesně stanovených pravidel.

1948
V letech 1948 - 1953 vykonávala komunistická strana svůj propagandistický a informační monopol prostřednictvím stranického cenzurního úřadu. Kulturní rada jako součást vedení komunistické strany. Tiskové oddělení komunistické strany vydávalo deníkům a časopisům přesné instrukce. ÚV KSČ založil lektorskou radu, která schvalovala redakční plány jednotlivých nakladatelství.

1953
22. dubna 1953 vzniká Hlavní správa tiskového dohledu (HSTD), která byla podle sovětského vzoru, ustavena při předsednictvu vlády vládním usnesením č.17/1953 Sb. a svou působnost zahájila od 1. srpna 1953. Oddělení pro zvláštní úkoly HSTD mimo jiné sestavovalo pokyny ve věcech tzv. obecného zájmu. Od roku 1955 začínají být zpracovávány seznamy, které měly vést ke sjednocení cenzurní praxe a zabránit protichůdným zásahům.

1959
Vychází kniha Škvoreckého „Zbabělci“, která způsob „zemětřesení“ na poli vydávání knih. Za viníky byli označeni pracovníci III. a IV. oddělení ÚV KSČ, kteří údajně román vůbec nečetli.

1966
8. listopadu 1966 byl vydán zákon o hromadném tisku a ostatních informačních prostředcích, který přinášel několik změn, většinou však spíše kosmetických. HSTD je přejmenována na Ústřední publikační správu (ÚPS) a dochází k mírné změně jejích pravomocí.

1967
Tento rok přináší jisté uvolnění cenzurní praxe. Cenzoři neudělovali bezpodmínečné zákazy, ale byla otevřena cesta k diskuzi.

1968
Cenzurní zásahy z jara 1968 byly prováděny pouze z důvodů ochrany státního, hospodářského a služebního tajemství.
13.června 1968 dochází ke zrušení ÚPS, tento akt nabývá právní moci 28. června 1968.
13. září 1968 je Národním shromážděním přijat zákon č. 127 o některých přechodných opatřeních, kterým je zřízen Úřad pro tisk a informace. Zákonem pozastavena účinnost (takže vlastně zrušení) § 17 zákona o periodickém tisku a ostatních hromadně informačních prostředcích, který deklaroval nepřípustnost cenzury.

1990
Dne 29. 3. 1990 vstupuje v účinnost zákon č. 86/1990 Sb., kterým dochází ke zrušení zákona č. 127 o některých přechodných opatřeních, a zároveň k novelizaci a změně zákona o periodickém tisku a ostatních hromadných informačních prostředcích. Dochází tak k obnovení existence § 17 zákona o periodickém tisku a ostatních hromadně informačních prostředcích, který zaváděl nepřípustnost cenzury.

(autor je předsedou Asociace nezávislých médií a bývalý policejní prezident)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.