Vyznačují se tím, že když nastal sameťák, byli rozhněvanými mladými muži. A to jim zůstalo, i když, pravda, se i jim již vlasů začalo poněkud nedostávat. Samozřejmě že jsou nepřáteli komunismu, problém je, že k němu nemohou mít takový vztah, jako třeba já. Když mi pomohl po roce 1968, abych se přemístil na třináct let od leteckých motorů do Strojní a traktorové stanice, kde se mi nemohlo nic stát, protože se o mě pečlivě staral sám náčelník STB v Olomouci.

Zkrátka - uvedení, dnes již poněkud přezrálí hoši nemohou mít odpor k dějům před sametovým převratem opravdový, jen tak trochu kašírovaný, podle Wericha socialisticky realistický, charakterizovaný v malířství tak, že malíř maluje tak, jak a co čte. Ne tak, jak to vidí nebo cítí.

Řekl jsem si, že uvedeným dvěma učiním radost. Alespoň někdy. A protože horují pro jednoho z kandidátů prezidentství, a navíc jim učarovala uniforma a fousy, učiním jím tu radost oznámením, že já mám radost, že na Hradě budeme asi zase mít soudruha prezidenta a soudružku prezidentku. A navíc takového prezidenta, jakého jsme neměli ani za komunismu: Co dokázal obětavě sloužit postupně oběma světovým režimům. Když navíc mu bude na Hradě oporou soudružka politružka.

Mně se ten pan budoucí prezident líbí zejména tím, že mnoho řečí nenadělá. On také nemá se svou celoživotní praxí, získanou výlučně v uniformě, toho v civilu mnoho co říct. A tak se rozhodl, že se prezidentským kláním promlčí, a když něco bude slibovat, budou to obecné floskule, které pěkně zní. Pořádek! Spravedlnost. Řád! Takhle aspoň nic nepoplete. A bude se tvářit posupně a bojovně. Kdepak, do ekonomiky ho nikdo nezatáhne, to hned přejde na tvrzení, že jeho protivník lže, aniž by uvedl, v čem či jak. Ostatně podobně, jako to činila jakási rektorka, co také chtěla být prezidentkou. Ta zase slibovala lepší budoucnost. A vykřikovala, že Babiš je zlo.

Takže se dosud oba drželi hesla, že sliby nikoho neurazíš. Že se dá urazit v podstatě po fašisticku zlolajnými nálepkami, s tím si hlavu nelámají či nelámali.

Fascinuje mě, že takto bude naším prezidentem generál. A představuji si, k jakým změnám dojde na Hradě. Ovlivněn vojnou v totalitě si představuji, jak se budou kameny kolem cestiček natírat vápnem a jak se ty cestičky budou několikrát denně na podzim zametat, aby na nich nebylo listí. A jak se na Hradě bude číst denní rozkaz. A jak budou probíhat protiatomové poplachy.

A jak budou všude vyvěšena hesla "Za mír!", "Pryč s válečnými štváči!". A tak dál.

A jako nejvyšší představitel branné moci a moci výkonné že si soudruh prezident postaví vládu do latě a zavede ranní rozcvičky, když bude na píšťalku do rytmu pískat a ministři budou podle toho skákat, snaživější dokonce tančit. Pravidelná návštěva střelnic bude jistě pro osazenstvo Hradu samozřejmostí...

Doufám, že jak soudruh prezident, tak soudružka prezidentka budou nosit uniformu nejen při slavnostních příležitostech. A možná, že budou ty uniformy i střídat. Tu, co nosili před sameťákem, a tu, co nosili potom.

Uvažte: Která země bude mít dnes prezidenta a prezidentovou, co briskně ovládá i učení marxismu-leninismu! Nu, jedna taková je. Leč raději nevzpomínat. Bude líp, protože zahraničních návštěvníků naší země přibude.
Potože všichni budou vědět, že to, co uvidí u nás, jim nikdo jinde nemůže nabídnout.
Bože, jestli opravdu budeme mít zase soudruha prezidenta a soudružku prezidentku na Hradě, já budu jásat!
Bože, jak já budu jásat!

Protože jsem pamětník oněch i dnešních časů. Pamětník jásání za Háchy, Gottwalda, Zápotockého, Novotného, Svobody, Husáka, Havla, Klause i Zemana. Nejsem jen socialistický realista. Jako ti dva novinářští kámoši. Vždyť oni jsou pro mě vlastně pořád jen jakásí mrňata.

Občan Zapletal

P.S. Abych ukázal, že mám vztah i k literárnímu umění, ocituji jednu nosnou báseň z totality:

Kdo je tu pánem!?
Kdo to tu velí!
Já, rudý komisař,
rozkročen v zelí!