Po sestavení vlády jsem ještě napsal glosu, že budeme mít vládu složenou z nul. Pak nezbylo, než svobodně a demokraticky čekat.

Nejdřív proběhlo krátké období bezvýhradného obdivu k novému premiérovi doprovázeném výsměchy, jak ten Babiš prohrál další volby. Potom se sem tam začaly objevovat pochybnosti z postupu premiéra Fialy. Doma nespěchal, věnoval se především Ukrajině, na níž si zřejmě rozhodl vybudovat svou evropskou pověst. Přišla energetická krize, která Fialu příliš neznervóznila. Opozice už začínala křičet. A přišlo oznámení reforem, které měly zachránit stát a zabezpečit "našim potomkům" lepší příští. Že jaksi okázalá podpora Ukrajiny měla přehlušit vážná varování z oblasti naší ekonomiky - to se stalo viditelnou realitou. Naši nejvýznamnější ekonomové, třeba pan Hampl či paní Zamrazilová se za vládu postavili. Na televizní obrazovce je a i jiné ekonomické radily bylo vidět nějakou dobu často.

Netajil jsem se stanoviskem, také ze zkušenosti, že ekonom nevymyslí jiné opatření než šetření. Aktivní opatření uskutečňují jiní, dosti vzácní specialisté. Říká se jim krizoví manažeři. Kdo ví o někom takovém? A kdo by ho chtěl, že?

Čas šel a rádců, jak se zdá ubývá. Zato přibývá stále ostřejší kritiky vlády se strany novinářů, odborů, podnikatelů, kde koho. Dokonce začínají trkat proti ministrovi financí i ministři. Ekonomové se jaksi vytratili, už zůstává většinou jen vládní ekonomický epigon Křeček. A na Seznamu se objevují články až s neuvěřitelnými názvy, dehonestující zejména ministra financí Stanjuru a premiéra Fialu.

Začíná převládat názor, že vláda na úkoly nestačí. Sem tam se ozve nespokojenost i z řad Pětikoalice, nicméně premiérovi se daří potížisty přemluvit, zřejmě zejména připomínáním jasné většiny Pětikoalice v Parlamentu, tedy že vlastně žádné vážné nebezpečí nehrozí. Peníze přece půjdou dál...