Oni si ti naši ústavní právníci z nás dělají vlastně šprťouchlata. Žijí snad v době právnických dinosaurů? Proč?

Nu protože svět již pokročil dál. "Kontrola" podle šosáckých představ předsedy Ústavního soudu se už dávno nenosí. Dokonce v každém trochu lepším podniku. Kontroloři už dávno nejsou ti, co jako hladoví psi čekají až se ve výrobě hoši a dívky utnou a udělají chybu.  A potom na ně kontroloři vyrazí a žalují šéfovi. A když je provoz či pracovník potrestán - mnou si ruce.

Bejvávalo.

Stará kontrola byla nahrazena metodou řízení jakosti. Výrobní postupy se perfektně propracují, zachytí se ve výrobních dokumentech, určí se místa, kdy se výrobek kontroluje už ve výrobě a hlavně: dělá se všechno pro to, aby žádná chyba nevznikla.

Rozdíl mezi bývalým kontrolorem a pracovníkem řízení jakosti je naprosto zásadní. Objeví-li se chyba jde se zejména po tom, zda její příčina není ve výrobních dokumentech. Pokud ano, okamžitě se dělají opatření, aby se příště už nemohla chyba vyskytnout.

Takže je jasné, proč jsem uvedl slovo dinosaurus.

Neboť naši ústavní právníci a ústavní soudci ustrnuli jakoby v době kamenné. Popijeme pivko a počkáme si, až ta zpocená moc výkonná, tedy vláda - udělá nějakou chybu. Když neudělá postaráme se stejně aby aspoň k nějaké chybě došlo. Neboť kdyby k ní nedošlo mohlo by se začít říkat, že k ničemu nejsme. A my bychom potom nemohli na ČT či na servru Seznam Zprávy či Novinky mudrovat. Když naopak za současných našich zlatých časů si může vystoupit i dr. Wintr a na uvedených místech beztrestně po dinosaurovsku mudrovat. A začne tam dokonce plácat na kolik že tato chyba může stát přijít. Stát? Kdepak stát. Stát jsme přece my, občané. Ti, co se dělí také podle příjmů. Když stát zchudne ústavní právníky to zase tak nebolí, při jejich platech. Ale odneseš to hlavně, obyčejný občane - ty!

"O-pozice" řičí, že vláda nešetří. Šetří naše moc soudní? Svým nepochopením vlastního poslání?

Nu a to je to, proč neustále, jako kdysi také pracovník řízení jakosti opakuii a opakuji, že máme špatnou Ústavu. Tedy onen základní předpis života našeho státu. Podle něhož se koncipují i předpisy další: kromě jiného i systém výkonný a systém volební. Chceme-li dosáhnout zlepšení je třeba jít především po - předpisech - jak jsem uvedl výše. A v nich hledat chyby. Populárně řečeno: netahat psa za ocas!

Na kolik asi přijde stát toto nepraktické počínání naší moci soudní a na ni nabalených právníků?

Premiér naší vlády se snad až příliš zasnil svým krásným snem o budoucí republice, na nějž měl i podle mých vlastních zkušeností právo, neboť náš lid je úžasný. Mohl bych to dokázat na řadě příkladů. Naši občané si však neumí, po tolika totalitách, včetně poslední totality naivity, vládnout.

Premiér hrubě podcenil zastaralý systém řízení státu, zastaralý a primitivní. Kdepak by mohl dokonce řídit stát jako prvotřídní podnik. To bychom přímo letěli do budoucnosti. Kdepak, s takovými zastaralými závažími na nohách vlády se nikam spěchat nedá.

Premiér se při nástupu do funkce dopustil chyby. Měl okamžitě požádat moc soudní o součinnost. Každé nařízení vlády či návrh zákona aby nejdříve posoudila moc soudní, třeba osobně pan Rychetský, a teprve potom by předpis či zákon mohl putovat dál. (Už slyším to kvílení soudní moci!).

Občan Zapletal.

P.S. Kdyby si snad chtěl někdo svou představu o lepším státě vytvořit - rád posloužím. Bylo by přímo rozkoší nasadit do řízení státu systém řízení jakosti!