Autorem Forejtgate je možná i NBÚ

Hradní ceremoniář tak dlouho holdoval svým osobním zálibám, až se nakonec ukázalo, že jeho soukromý protokol plný drog a porna je tak trochu neslučitelný s funkcí šéfa toho protokolu hradního.

Je zbytečné klást si dnes otázky, co po dlouhou dobu působení Jindřicha Forejta ve službách českých prezidentů indikoval nebo neindikoval NBÚ, jestli o jeho nekonvenčních potěšeních věděl nebo nevěděl. Jestliže věděl, pak to ilustruje profesní všehoschopnost tohoto úřadu, jenž držel trumfy na vydíratelného ceremoniáře pěkně pod pokličkou, aby je ve vhodnou chvíli cíleně použil. Jestliže nevěděl, vypadá to na trapnou neschopnost prověřovat kohokoli v jakémkoli duchu. Z uvedeného plyne, že A je daleko pravděpodobnější, než B.

Forejt Hradu už nějakou dobu poskytoval silně medvědí služby. Byl minimálně pozorovatelem trapného tanečku okolo neudělení státního vyznamenání pana Bradyho, o informování-neinformování kanadského penzisty na toto téma, takže vlastně spouští hysterické mediální palby na prezidenta. Že šlo o katolický, špinavý konstrukt, jehož se s chutí zmocnili všichni, kteří prezentují v české politice to nejsmrdutější bahno, není třeba dodávat.

Rovněž protokolářovy mystifikace Kanceláře prezidenta o neúčasti-neúčasti  velvyslance americké teplé lobby Schapira na udělování státních vyznamenání vykonaly své. Mainstream opět zavyl nadšením a urážky prezidenta zase nebraly konce. Kulturní frontovníci rozladění skutečností, že prezidentská krev dosud netekla, žádali omluvy, sesazení, nejlépe popravu.

Ceremoniářovy propočty při organizaci státní návštěvy při příležitosti pohřbu prvního slovenského prezidenta celou situaci docela jasně dokreslují. Cesta českého prezidenta v obvyklých meteorologických i politických podmínkách na smuteční obřad v nejbližší zemi byl hloupou diplomatickou kaňkou.

Co je vlastně odměna na druhou...

Taková šňůra lapsů jistě nemohla bystré mysli pana prezidenta ujít. Pan Forejt se totiž ve světle posledních událostí jeví přinejmenším jako pozoruhodný neumětel, vysloveně škodící důležité roli hradního protokoláře. Takže – kam s ním?

Prezident se tedy rozhodl dát průchod spravedlnosti souběžně se svým smyslem pro humor. Forejt dlouhodobě toužil stát se velvyslancem ve státě mystifikací a peněz – Vatikánu. Nu, učiňme mu na odchodnou po vůli. A Miloš Zeman zveřejnil svůj úmysl „odměnit“ chátrajícího kokainistu za „dobře odvedenou práci“ pozicí velvyslance v ráji pedofilů a narkomanů, v nekonečně bohatém pidistátě kariérních ateistů věřících jen ve Zlaté tele, momentálně řízeným naivním, snad i poctivě věřícím prezidentem.papežem Františkem.

Jelikož je však „odměna“ bývalého protokoláře ve skutečnosti odměnou-trestem pro mocichtivé preláty katolického kléru, protože obvinění z pedofilie, homosexualismu, korupce či drog vyskakují v posledních letech na „ctihodné otce“ jedno za druhým, pochopil to správně i vrchní český ateista ve funkci kardinála Vlk.

Jmenování velvyslanců prý má být dopředu předjednáno se zúčastněnou zemí, proto to pan prezident panu Forejtovi ve Vatikáně vlastně „zavařil“. Děl Vlk v Lidovkách. Inu – je to tak. Jenže, kdo by odolal vykopnout narkomana tak, aby neškodil rovnou do Vatikánu, kde nad nějakými těmi soukromými zálibami pozemských „světců“ zavírají oči už dobrých dva tisíce let a nápravu hříšníků si tak jaksi dávají do firemního loga?

Je to skvělý vtip. Snad jej i Vlk v rouše vlčím dobře pochopil, jenže „ovečkám“ takovéto vlnění okolností přímo sdělovat nelze. Navíc prostě vlk přece nemá smysl pro humor. A tak jen cedí mezi vlčími zuby zlobné, káravé poznámky na prezidentovo „buranství“. Kdo se totiž umí smát a lidi rozesmát, je „buran“, taky hříšník a vůbec zasvěcenec pekla.

Svatopluk Otava