V roce 2005 bylo založeno mezinárodní konsorcium "Aralské moře operativního průzkumu“ jako státní společnost, která se zabývá operačním průzkumem. K dnešnímu dni konsorcium objevilo a potvrdilo rezervy ve výši 16 milionů tun konvenčních paliv.

Další zvýšení  intenzivní  těžby ropy a zemního plynu vede  k umělému vysušování   Aralského moře, což má za následek zhoršení  ekologické  situace v oblasti.

V tomto ekologickém kontextu  je nutno předvídat  další negativní faktory:

Za prvé - údolní oblast Aralského moře, kde se v současné době zadržuje voda, se nachází v zóně, kde se předpokládá, že se budou provádět vrtné, průzkumné a vyhodnocovací práce v oblasti "Umid", "Západní  Aral» a «AK-Tepe". Jejich umělé odvodnění povede k narušení celé severní části takzvaného jižního Aralského moře.

Za druhé  - v tomto regionu působí nejsilnější roční a sezónní vítr, což zvyšuje riziko rozptylu prachových částic, solí a dalších jedovatých chemikálií z odvodněných oblastí. Bude to mít další negativní dopad na celkové klima, biologickou a demografickou  situaci v celém regionu.

Za třetí -  očekává se, že v těchto specifických místech,  kde se nacházejí zásoby plynu, bude potřeba rozšířit technologické a průzkumné práce hlouběji do oblasti Aralské moře.

V tomto ohledu byly průzkumné práce prováděné východně od Aralského moře, které prováděl operátor od začátku projektu od roku 2006 do roku 2011, vyhodnoceny  jako neúspěšné.  Vzhledem k tomu, že nedošlo k objevení dostatečného množství uhlovodíkových zdrojů, bylo rozhodnuto pokračovat v průzkumu v severozápadním směrem na blocích "Aral západ» a «Umid». Z hlediska dosavadního výzkumu a zkušeností se ukazuje, že v střednědobém horizontu začne průzkum na nových místech a to agresivnějšími metodami, které přinesou  velice vážná rizika pro ekologii v celém  regionu. Je nutno poznamenat, že asi 25 procent průzkumné práce zasahuje do hlubinných vod, což je  až 40 metrů, 25 %  je potřeba z hlediska  tranzitu techniky   po pobřežní oblasti a pouze 50 %  prací se uskutečňuje po suché zemi.

Mimochodem je třeba poznamenat, že záměr významných  zahraničních  investorů  k účasti na  projektu jsou dány geopolitickými  zájmy a ne  ekonomickými  přínosy.

Aralské moře leží mezi Kazachstánem a Uzbekistánem a vzniklo před deseti tisíci lety.Vytvořily ho dvě řeky: Amurdarja a Syrdarja.Dříve bylo toto moře čtvrtým největším na světě a mělo rozlohu 66 458km². Takže velké krásné moře, které poskytovalo práci mnoha rybářům a domov mnoha zivočichům. Bohužel, ředchozí věta platí opravdu jen pro minulost. Teď je Aralské moře úplně něčím jiným. Řeky vytékající z jezera (Syrdarja,Amudarja) se v 50. letech začaly používat na zavlažování pouští poblíž jezera. Proto začalo rychle vysychat. Během pár desítek let hladina jezera klesla o 16 metrů, pobřeží ustoupilo průměrně o 80km. Někde je to méně, ale v některých oblastech zase mnohem více. Řeka Syrdarja úplně vyschla v dolním toku. Díky tomu o práci přišla celá řada lidí(někde sem četla, že 80 000).V okolí tohoto jezera jsou také rozšířené různé nemoci, je tam velká úmrtnost a v jezeře, ani u něj, už žádná zvířata nežijí. Touto katastrofou je ovlivněno i podnebí-je tam sucho, zimy chladnější než kdy dřív....Kolem je vše zasolené. V současné době je tedy Aralské moře rozdělené na jezera dvě a malá. Ochránci přírody se snaží zachránit alespoň jedno, to severní, a já bych moc chtěla aby se to povedlo. Vždyť takový smutný osud má málokteré moře.