Moderními ideologiemi nepolíbený byznysmen Donald Trump se chystá na helsinský summit s Vladimirem Putinem. Podle CNN na něm chce ruskému prezidentovi nabídnout dohodu -- USA hodlají Bašáru Asadovi umožnit, aby s ruskou podporou opětovně ovládl jih země u hranic s Izraelem anektovanými Golanskými výšinami, Jordánskem a Irákem, který mimochodem zrovna opětovně převzal kontrolu nad společnou hranici ze své strany. Výměnou za to Damašek kývne na vytvoření demilitarizované zóny podél hranic, přičemž v oblasti nebudou žádné íránské jednotky. A následnou výměnou za to si USA seberou své vojáky a odejdou ze Sýrie úplně. Ukončení americké pomoci džihádu na jihu Sýrie, který aktuálně vyklízí pozice před postupující syrskou armádou, lze z tohoto pohledu vnímat jako gesto dobré vůle.

Už na počátku dubna se do médií „proláklo“, že má Trump prohrané války v Sýrii už dost a chce stáhnout své jednotky nejlépe už do října, aby mohl před kongresovými volbami slavnostně oznámit, že v boji proti Daeši je „mise splněna“ a vojáci se vracejí domů, ke svým rodinám…

Přesně v tomto duchu se ostatně nesou i „přípravné“ kroky z uplynulých týdnů: Washington už fakticky hodil přes palubu „své“ syrské Kurdy a po nich i „svůj“ džihád na jihu Sýrie. Mimochodem, tito džihádisté po boku Al Kajdy spadají pod americké velení sídlící v jordánském Ammánu, a když se o víkendu vzepřeli „ponižujícím podmínkám“, které jim ke kapitulaci nabídla ruská delegace, a ukončili jednání o příměří, následoval příkaz z Jordánska a znovu se k rozhovorům o kapitulaci poslušně vrátili. (Kdo ještě vzpomene na teze o „autentické lidové syrské revoluci proti diktatuře“?) A nejnověji se ukazuje, že „američtí“ Kurdové v čele Syrských demokratických sil (SDF) začali s Damaškem jednat o předání východosyrské Rakká do rukou režimu. Mnoho lepších variant jim beztak nezbývá – USA ztrácejí zájem a sami čelí ve městě, které bylo od Daeše osvobozeno až „do mrtě“, stále intenzivnějšímu povstání místních prorežimních i arabských klanů, jimž se nelíbí kurdská nadvláda v tradičně převážně arabském městě. Ale především, Trump o předání Rakká zpět Sýrii beztak mluvil už více než před rokem.

Washington Post si postěžoval, že Trump „odevzdává“ Sýrii Putinovi. Faktem ovšem je, jak podotýká třeba Juan Cole, že Spojené státy Sýrii nikdy neměly. Měly tam několik (asi dva) tisíc příslušníků speciálních oddílů bojujících po boku levicových kurdských milicí, vesměs v neklidných oblastech u tureckých a iráckých hranic. A kromě těchto Kurdů Američany v Sýrii nikdo nechce.

Nedávný nálet na irácké milice, které na východě Sýrie „dočišťovaly“ poslední zbytky Daeše, Spojeným státům ze strany mocných iráckých šíitských oddílů vynesl jen hrozby odvetou. Turecko tlačí na americko-kurdské spojenectví a neustále vyhrává – nejprve získalo volnou cestu k dobytí Afrínu a nedávno i americký slib, že Kurdové nyní, na počátku července, opravdu zahájí konečný odsun z Manbídže. A k tomu už Kurdové vůbec neodmítají rozhovory bez jakýchkoli předběžných podmínek s Damaškem, hlavně aby si zajistili ochranu před Tureckem. A do toho všeho se právě v oblasti Manbídže zformovaly lokální milice odhodlané vyhnat jak Turky, tak i Američany a Francouze. Zbývá ještě americká základna Al Tanf na jihu Sýrie u jordánských hranic, která je Damašku sice trnem v oku, ale sama o sobě moc nezmůže. A k tomu Izrael v rámci dohod s Ruskem dál trvá na tom, že hranici mezi Sýrií a Golany bude ze syrské strany a na základě dohody z roku 1974 kontrolovat jen a výlučně syrská vládní armáda – koneckonců, působila tam posledních třicet let a nic hrozného se nestalo. Tím USA přicházejí i o argument, že by v Sýrii měly chránit Izrael. Čili, jak shrnuje šéf syrského parlamentu Cháled Abúd, pokračující americká vojenská přítomnost v Sýrii prostě už nedává smysl.