Rozumím, čemu se ve světě říká "investigativní žurnalistika".
To co vidíme v případě Rath ale investigativní žurnalistika není.
Nové a ještě novější úniky z nahrávek pana Ratha a jeho skupiny otiskuje kde kdo, dokonce už i Právo.
Více a více je zřejmé, že se jedná o mediální manipulaci.
Nejde o něco co objevil a vyšetřil odvážný a šikovný novinář.
Tolik "investigativních novinářů", rovnoměrně rozdělených mezi všechna naše media ani nemáme a nikdy jsme neměli.
Jde vždy o to, že "kdosi, nesmíme říci kdo, našemu listu nabídl..."
Kdo je ten tajemný "kdosi" media nezveřejní. "Musíme chránit své zdroje."
Nedochází jim, že kdosi zneužívá jejich touhy po senzacích?
Tisk je zjevně kýmsi zneužíván.
Kdo je ten, kdo úniky "vypouští" a manipuluje všechna naše media, od bulváru až po tzv. seriozní tisk?.
Může to být kde kdo, od nějakých šílených "nepřátel levice", přes stejně šílené "nepřátele pravice", kteří chtějí tu či onu stranu zdiskreditovat, až po obhájce pana Ratha, kteří chtějí zpochybnit procesní "čistotu" pro jeho obhajobu. Může to být, i když o tom pochybuji, nějaký úředník policie, státního zastupitelství, nebo advokátních kanceláří, který chce prostě na případu ve kterém se jedná o miliony "taky něco trhnout".
Nápadné na tom je, že se nezdá že by to někoho nějak zajímalo.
Když unikly Rathovy fotografie, ministerstvo spravedlnosti, vězeňská služba a policie jednali rychle a v několika dnech byli pachatelé odhaleni.
Tomu, že unikají stohy dalších a daleko závažnějších informací, se stejně efektivně nevěnuje nikdo.
Jednalo se snad v případě fotografií o "neautorizovaný únik", jehož pachatelé se v touze po rychlém zisku zapletli tam, kam neměli?
Jsem zvědav, zda se najde nějaký skutečně šikovný a odvážný novinář, který odhalí, kdo se skrývá za těmi tajemnými chráněnými "zdroji".
Udělal by službu nejen veřejnosti, která má právo na informace, ale i své profesi, která je zneužívána, manipulována a jejíž pověst začíná být vážně poškozena.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš Haas
