Komunisté mají s výjimkou Slovenska pravdu – v únoru 1948 nepřevzali moc v ČSR pučem, nýbrž jen doplněním vlády, což jim umožnil jediný viník: prezident Edvard Beneš. Jen na Slovensku předcházelo 23. 2. převzetí moci komunisty, které se pučem již nazvat dalo. Skutečnost, že hladké předání moci komunistům zavinil svým protiústavním činem jen jediný viník – Edvard Beneš – je české veřejnosti známo málo.

Vláda se 13. 2. 1948 usnesla, že ministr vnitra, komunista Václav Nosek, musí zrušit odvolání osmi nekomunistických velitelů Sboru národní bezpečnosti. Nosek to nesplnil. Ministerský předseda Klement Gottwald odmítl 20. 2. o tom ve vládě jednat, a tak ministři národně socialističtí, lidovečtí a slovenské Demokratické strany podali demisi. Sociální demokraté se v té chvíli dosud nerozhodli. Odstupující ministři tří nekomunistických stran nedovedli počítat. Aby vláda padla, bylo podle ústavy potřeba demise nadpoloviční většiny ministrů. Vláda měla 26 členů, demitovalo 12. Odstoupit jim poradil prezident Edvard Beneš a zároveň jim slíbil, že je nenechá padnout.

Sociální demokraté svolali hned předsednictvo, aby navrhované demise svých ministrů projednali, proti čemuž se ostře postavili Zdeněk Fierlinger a ministři Ludmila Jankovcová a František Tymeš. Ministři dali své mandáty k dispozici výkonnému výboru strany, který byl svolán na 23. 2. Ani ten nerozhodl o jejich demisi.