Například Miroslav Kulhavý v článku ZDE tvrdí, že „Němci v Čechách a na Moravě“ usilovali „o rozvrat republiky, vyhánění a zabíjení českých starousedlíků v pohraničí“, vnímali „Slovany jako podřadnou rasu… o odsunu rozhodly vítězné mocnosti… němečtí antifašisté dostali generální pardon a mohli zůstat“.

Pane Kulhavý, Němci českých zemí si přáli autonomii v rámci ČSR, ne odtržení, aby nebyli v každé maličkosti přehlasováváni československým národem a podniky v pohraničí dostaly veřejné zakázky i bez toho, že nemají většinu zaměstnanců Čechů. Nesměl se například nový parčík ve vsi pojmenovat bez povolení ministerstva vnitra Praze, podniky v německých sídelných územích musely propustit Němce a nabrat Čechy – pokud byla centrála v Praze, tak muselo být českých zaměstnanců 95 % jako bylo národnostní složení obyvatelstva v sídle firmy – aby měly šanci získat nějakou veřejnou zakázku. Neexistuje žádný pokyn nebo rozkaz německých správních, vojenských, policejních orgánů k vystěhování jediného Čecha z pohraničí po jeho připojení k Říši. Čeští starousedlíci nebyli vyháněni ani zabíjeni – dostali německé občanství přiděleno bez ohledu na národnost, aniž se jich kdo ptal, zda ho chtějí. Češi nebyli podřadnou rasou, Němci je chtěli en bloc poněmčit. To neuděláte s někým, koho považujete za podřadného! O odsunu nerozhodovaly vítězné mocnosti, ty jen vzaly jeho existenci na vědomí. Němečtí antifašisté dostali generální pardon jen na papíře. I když mohli doložit svou „aktivní účast v boji za zachování celistvosti a za osvobození ČSR“, zúžily národní výbory pojem antifašista natolik, že antifašisty se nemohli stát ani sudetští Němci, kteří byli v odstoupených územích Německu po Mnichovu z politických důvodů uvězněni.

Štěpán Kotrba tvrdí (ZDE): „Pro zastřelení některých Němců existuje morální ospravedlnění ještě i dnes, natož v létě 1945.“ Tímto názorem se pan Kotrba vyřadil z řad civilizovaně se chovajících lidí.

Pokud by se snad křivdy minulosti měly připomínat, pak by podle Michala Haška Češi měli připomínat Němcům nejen 12 let vlády Adolfa Hitlera, ale také vyhánění Čechů ze Sudet v roce 1938. Dále Hašek si klade řečnickou otázku: „Přepíšeme učebnice historie a omluvíme se za atentát na Heydricha? Otočím to, morálně tedy máme nárok na reparace za statisíce mrtvých Čechoslováků od září 1938 (válka v Sudetech) po květen 1945 a zdevastovanou zemi... takže kdy nám je německá vláda paní kancléřky Merkelové splatí?“

Panu Haškovi nutno připomenout, že Češi nebyli ze Sudet počínaje říjnem 1938 vyháněni, odcházeli sami, nebo byli jako úředníci a státní zaměstnanci přeloženi do vnitrozemí. Přestěhovalci české národnosti jako popud k opuštění bydliště uváděli „skutečné potíže politické (11,92 %), skutečné potíže hospodářské (16,41 %), skutečné potíže kulturní (1,26 %), obavy před potížemi politickými (19,56 %), obavy před potížemi hospodářskými (17,33 %), obavy před potížemi kulturními (2,40 %), touhu žít mezi občany české národnosti a ideové důvody (11,82 %), touhu žít v ČSR (7,21 %), jiné důvody (8,37 %), důvod neuvedli nebo uvedli nedostatečně (3,71 %). Nikde zde nefiguruje násilí, navzdory tomu, že tato sociologická studie vyšla bezprostředně po válce, ještě v roce 1945, kdy veřejné mínění bylo ostře zaměřeno proti Němcům. Jinak je třeba s panem Haškem souhlasit, že české učebnice dějepisu je naléhavě nutné přepsat. Jaká „válka v Sudetech“ pane Hašku? Snad tím nemyslíte třídenní potyčky v naprosté menšině sudetoněmeckých měst počínaje 14. 09. 1938? O reparacích pojedná pozdější samostatný článek. Německé reparace byly zastaveny v roce 1962 i pro dalších 17 zemí, takže jaké „splacení“? Československo nebylo po válce zdevastovanou zemí, naopak. Po Švýcarsku mělo nejmodernější a nejméně poškozený průmysl v celé Evropě, bylo skladištěm potravin pro celou Říši - hlad internovaných Němců, příděly kaloricky nižší než v německých koncentrácích byl uměle českou stranou vyvolán.

Miloš Zeman dal najevo, že s paní Merkelovou hluboce nesouhlasí. Nicméně se prezident ani premiér k tomu vyjadřovat neměli.

Jiří Vyvadil (ČSSD) dokázal, že vůbec nezná historická fakta, když napsal: „Jako následovník dr. Edvarda Beneše – no, nesmějte se mi – byl jsem předsedou strany, která byla jeho zázemím“. Pane Vyvadile, Benešovým „politickým zázemím“ byla ČSNS (Československá strana národně socialistická), jejíž byl členem, nikoli ČSSD!

Sociolog Petr Hampl označil Merkelovou za nacistickou bábu (ZDE) a zeptal se, zda by jí stačil milion mrtvých k tomu, aby uznala, že odsun Němců byl oprávněný. „Tak podle Merkelové není skoro 400 000 zabitých dostatečným ospravedlněním odsunu. Drzost té nacistické báby je neuvěřitelná. Milion mrtvých by ji uspokojil? Nebo jsme všichni podlidé, takže nehraje roli žádný počet mrtvých?“

Pan Hampl dokládá svým názorem, jak se Češi dosud nevyrovnali se svým vražděním československých Němců po druhé světové válce. Pane Hample, podlidé Češi přece nemohou být, když je jako jediný (!) okupovaný národ Evropy chtěli Němci poněmčit. Ani germánské národy (Holanďany, Vlámy, Dány, Nory) ne. Cožpak si k sobě pozdvihnete podlidi?

Tomáš Tyl, jsa právníkem, vůbec netuší, že Češi po odstoupení území Německu nebyli odtud vyháněni, Německo jen přidělilo starousedlým Čechům a jejich potomkům bez ptaní německé občanství a mezi válkami přistěhovavší Čechy nechalo na pokoji. Naprostá většina Čechů odešla pro ztrátu obživy – přestali být v pohraničí vydržováni československým státem, někteří též preventivně z obav, jak se k nim budou chovat němečtí sousedé, ke kterým se chovali povýšeně jako kolonizátoři, když je už nechrání československý stát. I další Tylovo tvrzení je nepravdivé: Němci nehodlali český národ vyhladit. 87,54 % Čechů mělo být poněmčeno, 12,45 % nevhodných k pře¬ná¬rodnění mělo být pracovně nasazeno ve sta¬ré Říši k „pozvolné převýchově“. Tzv. zcela rasově neúnosným, zastoupeným v české populaci jen 0,015 % (třem lidem z dvaceti tisíc), hrozilo vystěhování na východ, do Generalgouvernement. Kde máte ono vyhlazení, pane Tyle? A když nazýváte paní Merkel nacistkou, víte vy vůbec, jak je národní socialismus definován, a že se jedná o ryze český vynález, který Němci jen převzali?

S názorem pana Ivana Gabala lze souhlasit: „Nejsme zvaní na klíčovou poradu nejvlivnějších zemí EU k migrační politice… Ale nalítneme na marginální výrok Merkelové o vyhnání Němců a budeme se bavit o něm, jen abychom se nedostali ke strategickému tématu? Jsme tak infantilní?“ K výrokům pana Gabala nutno dodat, že komentáře v českých médiích sympatizující s požadavkem H. Seehofera, odmítat na německé hranici všechny uprchlíky registrované již v jiných zemích a vracet je zpět, nezmínily ani jednou, že Seehoferovým počínáním se jen urychlí vznik trvalého EU-přerozdělovacího systému, v Česku tak obávaného Dublinu IV, i když se třeba bude nazývat jinak. Též nezazněl ani jeden hlas, že Seehoferův požadavek, ke kterému se kloní i Sasko, je nerealistický, protože uprchlíci budou od německých hranic vraceni do Řecka, Itálie, Španělska, částečně i do Rumunska, případně i do Libanonu, Jordánska a Turecka, a „cílové“ země tím budou hospodářsky přetíženy. Další variantou je, že uvíznou někde po trase do země, kde byli poprvé registrováni. Pro „tranzitní“ státy, kde cestou zůstanou, to představuje enormní ekonomické zatížení a navíc nejsou většinou schopny je integrovat do pracovního procesu. Ani pro Bavorsko to není Seehoferova myšlenka příliš reálná – ze 70 hraničních přechodů, jsou dnes jen tři hlídané. Prosadila-li by se, znamenalo by to zbývajícíh 67 obsadit kontrolami a k tomu hlídat i zelenou hranici, což by si vyžádalo enormní finanční náklady. I tom byla česká média povinna referovat. Nereferovala.

Pan Tomáš Pecina k výroku německé kancléřky a k následné české reakci správně podotýká (ZDE): „Přitom (Merkel) ovšem pravdu nemá. Vyhnání nebylo bezprostředním důsledkem nacistických zločinů, nýbrž ty byly pro ně záminkou: není zde tedy vztah příčiny a následku, tak často opakovaný českou stranou, nýbrž dávno formulovaného záměru a záminky k jeho (brutální) realisaci. Plán na odněmčení českých zemí nevznikl až ve 20. století a už vůbec ne až po Mnichovu, jak oficiální česká historiografie ad nauseam proklamuje: myšlenka ethnického vyčištění území obývaného Čechoslovany od Čechoněmců – a často i těch jeho oblastí, které nikdy významné slovanské osídlení neměly, optimálně celého území historického českého státu – jako politického cíle doprovázejícího emancipační úsilí národních buditelů je dokládána opakovaně a nikoli jako jednotlivé excesy, nýbrž spíše jako jeho průvodní znak.“