Reportérka nejmenované stanice byla poté vyslána, aby urychleně zjistila, co se skrývá za opovrženíhodným rozhodnutím majitele fotbalového klubu Roudnice nad Labem, který se navzdory tlakům ze všech stran rozhodl nenechat jednoho z oněch dvanácti hříšníků mimo hru, ale jednoduše ho zařadit do nejbližší zápasové sestavy. Tedy mezi ostatní hráče, jejichž pověst, bezesporu čistá jako čerstvě napadlý sníh, by se tak mohla od dotyčného ošklivě zamazat.  

Co však čert a možná ani ministr spravedlnosti nechtěli, dotazovaný funkcionář, ač měl mít podle médií standardně uznávaných zvyklostí nejméně kilogram másla na hlavě, se drze vytasil s naprosto nečekanou otázkou: „Paní redaktorko, víte, co je to presumpce neviny?“  

Trapnou chvilku ticha, jež poté následovala se sice ve střižně podařilo rutinně zlikvidovat, z dalšího průběhu interview už ovšem bylo nad slunce jasné, že paní redaktorce tento prazvláštní terminus technicus neříká ale zhola nic.  

Konečně, žádný div. Vždyť česká média se této právní novince, známé teprve od středověku, vyhýbají s lehkostí vpravdě obdivuhodnou. A to například v kontrastu s jiným často vzývaným historickým pojmem, kterým je lékařská Hypokratova přísaha.  

V praxi to pak bohužel vypadá tak, že stačí, když na někoho přesvědčivě ukážete prstem, a média ochotně přiklusají s veškerou výzbrojí, aby diváctvo a snad i sami sebe obdařili dalším hřejivým pocitem, že spravedlnost zase jednou zvítězila.  

Pro dostatečnou sugestivitu okamžiku je v reportáži obvykle zdůrazněno, že dotyčný svým jednáním ublížil přece nám všem.  

A pokud snad náhodou není dost informací, prosakujících z jinak dobře informovaných a některými médii také dobře placených zdrojů, vypomůžou nezištně pseudozločincovi sousedi. Ti vždy věcně, nestranně a s citem objektivně zhodnotí celou situaci a na požádání dokonce nastíní i další možný vývoj.  

Pozitivní je, že média neztrácejí glanc a grácii ani v situaci, kdy je dotyčný posléze očištěn.  

Zahodí dlažební kostky, přichystané k ukamenování, diskrétně se přeptají na pocity, v kuloárech pogratulují a s tichým dovětkem, že není všem dnům konec už se vrhají na další potenciální oběť.  

Ti soucitnější pak ještě zašlou blahopřejný telegram manželce či matce osvobozeného, která už se ovšem mezitím v rámci zachování duševní stability přesunula nejméně 150 kilometrů od místa původního bydliště.  

Psycholog by vše patrně okomentoval tak, že smrti fyzické bohužel často předchází smrt společenská.  

Klasik by poznamenal, že dobrá pověst je jednou z mála věcí, které si nelze ničím koupit.  

A já osobně si jen přeji, aby princip presumpce neviny jednou nepotkal stejný osud jako jejího zakladatele, římského právníka Ulpiana.  

Ten byl totiž v roce 228 zavražděn.