Když se tak dívám na obrovskou masážní sprchu, která na nás padá ze všech sdělovacích prostředků, které si myslí, že právě ony jsou naším hlavním proudem informací, musím se pousmát. Většinu jejich mediálního prostoru dostávají strany a politici, kteří už národ mnohokrát zklamali a podvedli, ale zato dokonale vyhovují bruselským neomarxistům a dalším konstruktérům nových světových řádů či světových přenastavení, která zavánějí další diktaturou. A nedejte se mýlit tím, že oni sami se hrdě nazývají „liberálními demokraty“.

Jenže, drazí holoubkové, český volič za posledních třicet let přece jen o trochu vyspěl. Má dobrou paměť a konečně se naučil, že politikům se nevěří, a proto je jeho první povinností politiky kontrolovat. Ano, a tím nejlepším nástrojem, který nám k tomu demokracie bez přívlastků dává, jsou právě volby.

Babiš splnil sliby tak napůl

Když slyším na radiových vlnách Českého rozhlasu zoufalé výkřiky tzv. odborníků, o nichž ale nikdy nikdo neslyšel, tak nevím, proč bych i já nemohl přispět svou troškou do mlýna. Mám na to už léta jednoduchý recept. Připíchnu si na nástěnku volební programy rozhodujících stran a před dalšími volbami se na ně znovu podívám. A rázem je všechno jasné. Nu, a jak jsem dopadl letos?

Babiš splnil své sliby podle mého tak půl na půl. Národní hospodářství sice nevede až tak špatně, jak mu to vyčítají jeho notoričtí kritikové, protože jsme stále šestou nejméně zadluženou členskou zemí EU. On totiž potřebuje ke svému podnikání ekonomicky prosperující zemi. Zvedá lidem platy a důchodcům důchody. Všechno to sice sežere nastávající vysoká inflace, ale budiž. Bez toho by bylo ještě hůř. Také jeho jednání v Evropské radě nás prozatím ochránilo před povinným přijímáním nelegálních emigrantů podle bruselských kvót. K jeho kladům se musí připočíst i skutečnost, že se ho chce EU za každou cenu zbavit. Na druhé straně nás jeho vláda zavalila tzv, covidovým terorem přesně podle scénáře Bruselu a dalších globalizátorů. Tak vám nevím.

Jen Okamurovi se nedá nic vyčíst

Okamurova SPD je jedinou stranou, které nemohu nic vyčíst. Něco málo ze svého programu se jim podařilo prosadit i jako opoziční straně, ale známkou jejich neústupnosti je, že podali už čtrnáct návrhů zákona o všeobecném referendu, které obsahovaly i možnost národního hlasování o odchodu z EU, a naše slavná stávající sněmovna to pokaždé shodila pod stůl. SPD zůstává v mých očích stále významnou vlasteneckou stranou.