Tak tedy:
a) Kdo se nechá očkovat, nemůže onemocnět ani nemoc přenášet.
b) Kdo se nechá očkovat, může sice onemocnět i přenášet nemoc, ale pouze s mírným průběhem.
c) Kdo se nechá očkovat, může onemocnět, nemoc přenášet, a ve výjimečných případech se může i dostat do nemocnice a mít vážný průběh.
d) Kdo se nechá očkovat, po půlroce již žádné protilátky nemá a očkování ho nechrání.

Tak si vyberte, za a), za b), za c), za d) je správně? Čemu má člověk vlastně věřit? Budeme snad chodit na přeočkování každých šest měsíců? Nebo dokonce každé tři měsíce? Půl roku nám trvalo, než jsme naočkovali polovinu populace, to se přece nedá zvládnout. A to ještě náměstkyně ministra tvrdí, že očkovat by se měli i lidé bezprostředně po prodělání nemoci. Já tedy nevím, doktor nejsem, zdravotník taky ne, ale praktičtí lékaři většinou radí s očkováním po prodělání nemoci pár měsíců posečkat. Paní náměstkyně tomu ale rozumí víc a pro vakcíny horuje a se stejným zápalem bojuje proti uznávání protilátek. Jednoho by málem napadlo, jestli náhodou není na výplatní listině některého z výrobců vakcín, nebo možná všech. Ale to je určitě nesmysl, na ministerstvu má jistě slušný plat a úplatek by určitě nevzala.

Tak co s tím?

Občas si vzpomenu na báječný seriál Hospoda. V jednom dílu tam střelený pan domácí nekompromisně propaguje světový den nekuřáků. Pan doktor Prášek, mimochodem skvěle zahraný Jiřím Menzelem, tam říká:

„Pane domácí, jsem nekuřák, ale kvůli vašim řečem si ten doutník zapálím. Bude mi špatně a je to vaše vina.“

Tak co teď? Očkovat? Neočkovat? Asi se půjdu poradit s mým panem doktorem. Oni ti praktičtí lékaři tomu koneckonců rozumějí nejlépe. Jenže tak to mělo být hned na začátku.

Co myslíte vy?

Václav Hošek