Já nevím, znám ho jen vzdáleně, ze sportu a z jeho článků, ale mám tohohle chlapíka, jenž se nebojí plout i proti proudu, docela rád. Jenže v poslední době se mi nějak vytratil ze zřetele.  Nejspíš se stal personou non grata, tedy člověkem určeným k vymazání a zapomnění.

A tak mne po dlouhé době konečně zase potěšila Česká televize, která vytáhla na světlo boží starý seriál Vodácká putování s Lukášem Pollertem a jeho hosty na palubě, včetně fenky Aidy. Člověk si nostalgicky zavzpomíná na známá místa na Vltavě, Lužnici, Nežárce, Ohři, Otavě, zvlášť když ho doprovází mistr nad jiné povolaný. A Lukáš Pollert mistrem je. Na podobné lodi, na níž jsem i já jezdíval, nám ukazuje krásy řek, jezů a peřejí a nemachruje u toho, třebaže by se svými zkušenostmi mohl.

Pan Pollert je lékař, já jen pouhý laik, a přece se domnívám, že mu rozumím. On nám neříká neočkujte se, vakcína vás zabije, budete očipováni, otráveni, a spoustu jiných nesmyslů, jichž zneužívají sdělovací prostředky, když si z lidí s jinými názory vyzobou jenom pitomce. A ty pak ukazují jako na stupínku, podívejte se, to jsou odpůrci, všichni jsou tak hloupí. Lukáš Pollert ale říká něco úplně jiného. Nešilte kvůli covidu. Mnoho lidí zemře jen kvůli tomu, že ze strachu před covidem zanedbali jiné nemoci. A staří lidé často zemřou proto, že se izolováni octli na okraji společnosti a psychicky to neunesou. Chápete ten rozdíl? Já tomu tak aspoň rozumím.

Oč raději mám tohohle bouřliváka Pollerta, jenž nevidí svět jen v těch nejčernějších barvách, než takového profesora Flégra s jeho mrazáky plnými mrtvol a jásavými předpověďmi zničující budoucnosti. Jeden říká „žijme a radujme se ze života“, zatímco ten druhý „všichni chcípnete“. A taky se z toho raduje, jak mu ty jeho předpovědi hezky vycházejí, třebas jenom z deseti procent. Mít za doktora Lukáše Pollerta, určitě bych mu důvěřoval, mít za doktora profesora Flégra, nejspíš bych už dávno prděl do hlíny.

A tak tedy doufám, že se s Lukášem Pollertem ještě podívám na Sázavu, Berounku či jinou řeku. Tedy pokud ho Česká televize z repertoáru nestáhne. A rád si připiju na další vodácká putování. Ovšem bohužel sám. Kamarádi totiž sedí v domácím vězení. Kvůli covidu, samozřejmě, jinak nic neprovedli, abyste si nemysleli, že mám kamarády zloděje.

Tak jak my, vodáci, říkáme. Ahoj.